La asustó a le asustó nemusí být jen dva regionální tvary téhož předmětu. Psychická slovesa mohou uspořádat děj jako působení na člověka nebo jako jeho reakci na podnět. Prozkoumej agentivitu, záměr, slovosled a regionální preference, které tento rozdíl ovlivňují.
La presentadora la sorprendió con una pregunta inesperada. Moderátorka ji překvapila nečekanou otázkou. Le sorprendió la sinceridad de la presentadora. Překvapila ji moderátorčina upřímnost. Český překlad používá v obou větách ji. Ve španělštině však druhá věta může být vystavěna kolem prožitku člověka, který na něco reaguje, zatímco první snadněji ukazuje zásah aktivní osoby. Ne každé le v této oblasti je chybou ani každá změna la na le znamená přesně vymezenou změnu úmyslu.
Původce činnosti a podnět reakce
Agentivita označuje míru, v níž podmět vystupuje jako aktivní původce děje. U psychických sloves jako asustar, sorprender, asombrar, molestar nebo preocupar může být podmětem člověk, který na druhého cíleně působí, i okolnost, která v někom vyvolává reakci. Tyto situace podporují různou gramatickou stavbu.
El actor la asustó a propósito durante el ensayo. Herec ji během zkoušky úmyslně vyděsil. Žena je přímým předmětem cílené činnosti a la odpovídá akuzativní konstrukci. A la actriz le asustó el ruido del escenario. Herečku vyděsil hluk jeviště. V dativní konstrukci le označuje proživatelku, tedy člověka, který psychickou reakci zakouší.
Proživatel není totéž jako příjemce daru nebo zprávy. Obě role však španělština může gramaticky vyjádřit nepřímým předmětem. Pokud si le překládáš pouze jako české komu, zarazí tě, že tady česky řekneš ji vyděsilo. Český pád neposkytuje spolehlivý návod k rozboru španělské věty.
Běžný rozdíl mezi přímými a nepřímými zájmeny můžeš znovu projít ve videolekcích španělštiny. U psychických sloves je potom třeba tento základ doplnit o významové a regionální možnosti celé konstrukce.
Živý podmět nemusí jednat záměrně
Představ si otce, který si kvůli opravě nasadil ochrannou masku. Dcera ho nečekaně uvidí. A su hija le asustó su padre con aquella máscara. Dceru vyděsil její otec s tou maskou. Otec je člověk, ale jeho vzezření může být pouhým podnětem reakce. Není nutné předpokládat, že dceru chtěl strašit.
Změň příběh: Su padre la asustó para que saliera de detrás de la puerta. Otec ji vystrašil, aby vyšla zpoza dveří. Záměr je v této vlastní modelové situaci vyslovený účelovou větou. Akuzativní konstrukce dobře odpovídá jeho cílenému zásahu. Rozdíl mezi živým a neživým podmětem tedy sám všechny možnosti nevysvětluje.
Ani dvojici ovšem nepřeměň v absolutní slovníkovou rovnici la znamená schválně, le znamená omylem. Konstrukci ovlivňuje více okolností a některé oblasti dávají akuzativu přednost i tam, kde jiní mluvčí použijí dativ. Zájmeno může určité čtení podpořit, ale nemá vždy sílu samostatně potvrdit úmysl konkrétní osoby.
Neživý podmět nepřikazuje dativ ve všech oblastech
La asustó el sonido de la alarma. Vyděsil ji zvuk alarmu. Tato akuzativní konstrukce není automaticky chybná proto, že zvuk nemá vůli. V Peru a zemích jižního cípu Jižní Ameriky, zejména v Argentině, je u některých psychických sloves akuzativ preferován také v kontextech, které jinde snadno podporují dativ.
Le asustó el sonido de la alarma. Stejná situace může být v jiné konstrukci představena s dativem. Z obou vět bez dalších údajů nevyvodíš dva různé zvuky nebo různé skutečné události. Změna může odrážet způsob gramatického uspořádání reakce i regionální normu mluvčího.
Proto není správný redakční postup nahrazovat všechna la po neživém podmětu tvarem le. Ve větě La preocupaba la falta de noticias, Znepokojoval ji nedostatek zpráv, může akuzativ odpovídat regionálnímu užití. Zároveň se nelze spolehnout na to, že stejnou míru alternace mají všechna psychická slovesa. Konkrétní sloveso a oblast posuzuj společně.
Pokud píšeš pro širší publikum, pomůže souvislost místo násilné opravy. Můžeš ponechat jasnou přijatou konstrukci nebo výpověď přestavět: Estaba preocupada por la falta de noticias, Měla obavy kvůli nedostatku zpráv. Přestavba však přesouvá pozornost na její stav a nefunguje jako důkaz, že původní věta byla nesprávná.
Slovosled podporuje určitou perspektivu
Su actitud la decepcionó. Jeho postoj ji zklamal. Le decepcionó su actitud. Zklamal ji jeho postoj. Při předsunutí podnětu je u těchto sloves častější akuzativní konstrukce, při jeho posunutí za sloveso se snadněji uplatňuje dativní. Jde o tendenci, nikoli o pravidlo, podle něhož by výměna pořadí automaticky přikazovala výměnu zájmena.
Slovosled může souviset s tím, o čem se právě mluví. Pokud rozhovor rozebírá určitý postoj, je přirozené postavit jej na začátek a sdělit jeho účinek na ženu. Pokud navazuješ na její psychický stav, můžeš začít zájmenem proživatelky a podnět doplnit později. Gramatické možnosti a informační uspořádání se podporují, ale nejsou totožné veličiny.
No le molestó que cambiaran el horario. Nevadilo jí, že změnili rozvrh. Podnětem je zde celá obsahová věta. Ani v tomto případě nejde o jednající osobu s úmyslem. To vysvětluje přirozenost dativní konstrukce, ne však obecný zákaz jiného regionálně přijatelného uspořádání u všech sloves podobného významu.
Leísmo je jiná otázka než dativní konstrukce
U leísma má le funkci přímého předmětu, pro který by rozlišující systém používal lo nebo la. Naproti tomu v přípustné dativní konstrukci psychického slovesa není le pouhou náhradou akuzativu. Jde o jiné syntaktické vyjádření proživatele. Když obě situace smícháš, můžeš správnou konstrukci označit za chybu nebo naopak nerozpoznat její skutečnou funkci.
U mužských osob je rozdíl hůře viditelný, protože současná norma připouští osobní mužské leísmo. A Pablo le asustó el vecino. Podle kontextu a systému mluvčího nemusí být samotné le jednoznačným dokladem dativního čtení. Může se do výsledku promítat i přijaté le místo lo.
Proto jsme v příkladech často používali ženskou referentku, o které se mluví ve třetí osobě. Tím omezíš jeden významný zdroj nejednoznačnosti. Ani tak ale nevymažeš regionální alternaci samotných psychických sloves. Cílem rozboru není z jediné slabiky určit původ mluvčího nebo jeho skrytý záměr. Je jím popsat, co daná konstrukce dovoluje a co z ní ještě nevyplývá.
Vlastní rozbor můžeš zpřesnit otázkou, jaká informace by tvůj závěr vyvrátila. Pokud tvrdíš, že určitý člověk strašil úmyslně, potřebuješ třeba pokračování quería gastarle una broma, Chtěl si z ní vystřelit. Pokud pokračování zní no se había dado cuenta de que ella estaba allí, Nevšiml si, že tam je, musíš úmyslné strašení přehodnotit. Samotná lidskost podmětu silnější důkaz nepředstavuje. Stejně tak akuzativní la v argentinském vyprávění nemůže přebít výslovnou zprávu, že šlo o nezáměrně vyvolanou reakci.
Ověř interpretaci dvěma kontexty
Napiš dvě krátké situace s ženskou referentkou. V první ji kolega záměrně vyděsí během zkoušky alarmu. V druhé ji bez zásahu kolegy vyděsí nečekaný zvuk. Pro první zvol akuzativní konstrukci, pro druhou běžné dativní vyjádření proživatelky. Potom vysvětli, zda by akuzativ ve druhé větě musel být chyba.
Možné řešení je El compañero la asustó a propósito al probar la alarma, Kolega ji při zkoušení alarmu záměrně vyděsil. Dále Le asustó un ruido que venía del pasillo, Vyděsil ji zvuk z chodby. V druhém příběhu může být podle regionálního systému přijatelná také varianta La asustó un ruido que venía del pasillo. Nepřidává automaticky úmysl zvuku ani neznámého člověka.
Při závěrečné kontrole si odděl výpověď o skutečné situaci od preference jazykového systému. Záměrnost potřebuje oporu v kontextu. Předmětovou funkci určuje stavba slovesa a regionální možnost nelze vymazat univerzální opravou. Právě tato souhra vysvětluje, proč může být jednoduchá dvojice lo a le na pokročilé úrovni mnohem složitější než výběr českého ho nebo mu.
Procvič si to
0 / 5Vyber vždy jednu odpověď, která odpovídá uvedenému kontextu.
1A la actriz le asustó el estruendo označuje v dativní konstrukci herečku jako koho?
2Co je správné hodnocení argentinské věty La asustó el ruido?
3Proč ani živý podmět nevynucuje akuzativní konstrukci?
4Jak chápat rozdíl Su actitud la decepcionó a Le decepcionó su actitud?
5Proč jsou při rozboru těchto konstrukcí užitečné příklady s ženou ve třetí osobě, která není přímo oslovována?
U překvapení, strachu nebo obav nejprve zjisti, kdo působí a kdo reaguje. Zájmeno pak čti ve vztahu k celému predikátu a oblasti užití. Běžné předmětové tvary si můžeš upevnit ve videolekcích španělštiny. Vlastní pokročilé dvojice vždy doplň kontextem, který skutečně doloží zamýšlený děj.
