Předložky před vztažným zájmenem a jejich zdánlivé opakování

Ve spojení al asunto al que se refirió nemusí být dvojí a nadbytečné. Každá předložka patří k jiné části souvětí. Pochop, kdy se předložka skutečně opakuje, kdy může chybět a proč její odstranění někdy vyžaduje současně změnu vztažného zájmena.

Volvimos al asunto al que se había referido la presidenta. Vrátili jsme se k záležitosti, na kterou předtím poukázala předsedkyně. Dvojí al může při rychlé redakci působit těžkopádně. První však vzniká ve vazbě volver a un asunto, vrátit se k záležitosti, a druhé ve vazbě referirse a un asunto, vztahovat se k záležitosti či poukázat na ni. Každé má vlastní syntaktický důvod. Úspornější zápis nemusí být přesnější věta.

Dvě věty mají vlastní předložkový vztah

Předchůdce neboli antecedent je výraz, k němuž vztažná věta navazuje. Ve spojení el asunto al que se refirió je antecedent el asunto. Jeho funkce v hlavní větě nemusí být totožná s funkcí relativa al que ve větě vedlejší. Proto mohou oba výrazy mít stejné nebo různé předložky.

Hablamos del proyecto en el que trabaja Inés. Mluvili jsme o projektu, na kterém Inés pracuje. Del proyecto patří k hablar de, en el que k trabajar en. Trabajamos en el proyecto del que habló Inés. Pracujeme na projektu, o kterém Inés mluvila. Stejná slovní zásoba se přeuspořádala a s ní i předložky. Nejde o alternativní zápisy jedné vazby.

Nyní použij stejné en na obou úrovních: Pensamos en el barrio en el que vivimos. Myslíme na čtvrť, ve které bydlíme. První en uvádí obsah myšlenek, druhé místo bydliště. Kdybys odstranil druhé en jen kvůli jeho výskytu před barrio, přehlédl bys, že hlavní sloveso a sloveso vedlejší věty přidělují vlastní vztahy.

Pro zopakování základních slovesných vazeb můžeš sáhnout po videolekcích španělštiny. Právě jejich bezpečné rozpoznání umožňuje kontrolovat předložky i tam, kde se mezi sloveso a jeho doplnění vloží další věta.

Stejná předložka může v hovoru zmizet

V hovorovém projevu se někdy druhá předložka vypouští, pokud se shoduje s tou před antecedentem. Můžeš proto narazit na podobu En la oficina que trabajo hay mucho ruido, V kanceláři, kde pracuji, je velký hluk. Pro formální text je vhodnější En la oficina en la que trabajo hay mucho ruido nebo odpovídající varianta en que.

Taková redukce vysvětluje existující úzus. Nedává však obecné pravidlo, že předložku lze odstranit po každém en, a nebo de. La oficina en la que trabajo está lejos. Kancelář, ve které pracuji, je daleko. Před samotným antecedentem zde en vůbec není, protože la oficina je podmětem hlavní věty. Podoba la oficina que trabajo by navíc nezachovala běžnou místní vazbu trabajar en.

Rozliš také odstranění předložky od nahrazení celé místní konstrukce. En la oficina donde trabajo hay mucho ruido. V kanceláři, kde pracuji, je velký hluk. Donde samo vyjadřuje místní vztah, a proto nejde o stejný případ jako nezdůvodněné odstranění en před que. Při úpravě může být taková změna přirozená, pokud antecedent opravdu označuje místo.

Časový výraz má vlastní možnosti

El año que cambiamos de sede fue difícil. Rok, kdy jsme změnili sídlo, byl obtížný. El año en que cambiamos de sede fue difícil. Význam může být stejný. V základní větě totiž můžeš říct Cambiamos de sede ese año i Cambiamos de sede en ese año, Sídlo jsme změnili toho roku. Časové doplnění zde předložku nutně nevyžaduje.

El momento en que se apagó la luz quedó grabado en mi memoria. Okamžik, kdy zhaslo světlo, mi utkvěl v paměti. U momento potřebuješ jinak vystavěný časový vztah. Pro tento neutrální formální význam proto nepiš chybné El momento que se apagó la luz. Samostatné ese momento také běžně nenahrazuje en ese momento v popisu okamžiku zhasnutí.

Z toho plyne užitečný test: nezkoumej jen skutečnost, že antecedent souvisí s časem. Vrať jej do jednoduché věty a ověř, jak tam funguje. Česká dvojice „rok, kdy“ a „okamžik, kdy“ používá stejné kdy, ale španělština nemusí v obou větách dovolit stejnou redukci.

Osobní a dovoluje zvláštní přestavbu

La investigadora que entrevistamos trabaja en Lima. Výzkumnice, se kterou jsme vedli rozhovor, pracuje v Limě. Také La investigadora a la que entrevistamos trabaja en Lima může být správné. Vztažné que v první variantě zastupuje přímý předmět bez osobního a a bez členu. Druhá varianta používá celý komplex a la que.

Chybné je v tomto významu La investigadora a que entrevistamos. Nejde o volnou nabídku čtyř kombinací. Pokud u tohoto osobního přímého předmětu zachováš a před relativním que, potřebuješ i člen. Můžeš zvolit také La investigadora a quien entrevistamos, ale tím používáš jiné vztažné zájmeno, nikoli pouhé vymazání členu z a la que.

Tuto zvláštnost nepřenášej na slovesnou vazbu. La investigadora de la que dependía el proyecto znamená Výzkumnice, na které projekt závisel. De pochází z depender de a není osobním a přímého předmětu. Odstraněním celé skupiny de la před que bys požadovaný vztah nezachoval. Podobnost českých pádových překladů není náhradou za určení španělské funkce.

Kdy člen vybrat můžeš a kdy ho potřebuješ

El tema de que hablamos sigue abierto. Téma, o kterém mluvíme, zůstává otevřené. El tema del que hablamos sigue abierto. Také tato varianta je správná a v současném běžném textu často přirozenější. U některých jednoduchých předložek, včetně de, en nebo con, lze v určitých omezovacích vztažných větách použít que s členem i bez něj.

Přidej však zápor: El tema del que no hablamos sigue abierto. Téma, o kterém nemluvíme, zůstává otevřené. V tomto záporném typu vyžaduje současná norma člen. Pro zamýšlenou neutrální konstrukci proto odmítni podobu el tema de que no hablamos. Rozsah volitelnosti závisí na stavbě vedlejší věty, nejen na seznamu předložek.

Jinou hranici představuje doplňující věta mezi čárkami. Ese tema, del que hablamos ayer, sigue abierto. Toto téma, o němž jsme včera mluvili, zůstává otevřené. Člen je v takových předložkových doplňujících relativních větách současného neutrálního jazyka obvyklou podobou. Bezčlenné varianty mohou mít archaický nebo literární charakter a nejsou vhodným univerzálním vzorem pro vlastní úřední text.

Složitější předložkový výraz také kontroluj jako celek. La norma de acuerdo con la cual actuamos sigue vigente. Pravidlo, podle něhož jednáme, stále platí. Výraz de acuerdo con připojuje pravidlo ke způsobu jednání a nemůžeš z něj při spojování vět zachovat jen poslední libovolně vybranou část. La norma de la cual hablamos sigue vigente, Pravidlo, o kterém mluvíme, stále platí, má jiné sloveso a jiný vztah. Obě věty jsou možné, ale každá čtenáři sděluje něco jiného. Při redakci dlouhého souvětí proto nezkracuj předložkovou skupinu, dokud neověříš, kterou informaci nese.

Oprav souvětí podle obou sloves

Vytvoř dvě věty o domě. První má znamenat Myslíme na dům, ve kterém žila naše teta. Druhá Máme fotografii domu, o kterém mluvila naše teta. U každé si před spojením napiš dvě krátké výchozí věty. Předložky nevybírej podle českého kterém.

Možné řešení první situace je Pensamos en la casa en la que vivía nuestra tía. Vychází z pensamos en la casa a nuestra tía vivía en la casa. Druhé řešení je Tenemos una foto de la casa de la que hablaba nuestra tía. Předložkové de před antecedentem patří k fotografii domu, zatímco de před relativem vychází z hablar de. Obě zůstávají odůvodněné, přestože na první pohled opakují stejné slovo.

Při posledním čtení kontroluj také zájmena uvnitř vztažné věty. Chybné La casa de la que hablamos de ella by tentýž vztah vyjádřilo podruhé prostřednictvím de ella. Vztažné zájmeno už potřebnou funkci má. Formální psaní vyžaduje nejen zachovat potřebnou předložku, ale zároveň nepřidávat další předmět, který její práci bez důvodu opakuje.

U příštího zdánlivě zdvojeného en nebo de napiš obě výchozí věty zvlášť. Často zjistíš, že opakování má přesný důvod. Běžné slovesné vazby můžeš zpevnit pomocí videolekcí španělštiny, a při práci s relativy potom kontrolovat každou předložku podle slovesa nebo jména, ke kterému skutečně patří.