¡Ay!, ¡Uf!, ¡Ojo!, ¡Olé! a ¡Anda!: citoslovce podle situace

Zakopneš o kufr a vyklouzne ti au. Ve španělštině by to bylo ¡Ay!. Jenže stejné ay můžeš říct i při nečekaném setkání, kdy ses vůbec nepraštil. U citoslovcí proto nestačí jeden slovníkový překlad. Uf, ojo, olé i anda pochopíš mnohem snáz, když víš, co se právě stalo a jakým tónem člověk reaguje.

Jestli potřebuješ vedle krátkých reakcí stavět i delší věty, můžeš pokračovat mým online videokurzem španělštiny.

Ay reaguje na bolest i nečekanou věc

¡Ay, me he dado un golpe! Au, praštil jsem se! Ay zde doprovází fyzickou bolest. Může zaznít samostatně, ale doplněná věta ti ukáže příčinu. Českým protějškem je v této situaci au.

¡Ay, no sabía que estabas aquí! Jé, nevěděl jsem, že jsi tady! Stejné citoslovce teď vyjadřuje překvapení. Nikdo se nezranil. Jindy může vyjadřovat starost, lítost nebo nářek. Takové ay uslyšíš v různých španělsky mluvících zemích.

Při psaní rozlišuj ay, hay a ahí. Hay una silla ahí znamená Tam je židle. Není v tom žádné citoslovce. ¡Ay! je naopak reakce. Ay a hay znějí stejně, ale každé znamená něco jiného. U ahí navíc slyšíš důraz až na konci.

Uf: úleva, únava i rozladění

¡Uf, por fin hemos llegado! Uf, konečně jsme dorazili! Po náročné cestě může uf vyjádřit únavu a současně úlevu. Slova por fin, konečně, ti napovídají, že už má mluvčí náročnou cestu za sebou.

¡Uf, cuánto trabajo queda! Uf, kolik práce ještě zbývá! Teď si mluvčí povzdechl nad množstvím práce. Hotovo ještě zdaleka není. Uf se používá v různých španělsky mluvících zemích. Síla a tón reakce závisejí na mluvčím.

Při poslechu si všimni pokračování. Počítá mluvčí schody, stěžuje si na horko, nebo má radost, že stihl odjezd? Krátké citoslovce může všechny tyto situace doprovodit, ale český překlad bude pokaždé o trochu jiný.

Ojo upozorňuje na něco důležitého

¡Ojo, el suelo está mojado! Pozor, podlaha je mokrá! Doslovné ojo, oko, tady funguje jako upozornění. Česky tu řekneš pozor, nikoli oko. Obdobně široce srozumitelné je cuidado, pozor nebo opatrně, podle situace.

Ojo, la reunión es mañana, no hoy. Pozor, porada je zítra, ne dnes. Nejde o fyzické nebezpečí. Mluvčí opravuje důležitý údaj, aby nedošlo k omylu. Takové použití se hodí i v běžné zprávě.

Ojo con esa caja. Pozor na tu krabici. Předložka con uvádí věc, na kterou si máš dát pozor. Samotná věta ještě neříká proč. Může být těžká, křehká nebo špatně zavřená. Když potřebuješ přesnou informaci, zeptej se ¿Qué le pasa?, Co je s ní?

Olé oceňuje a povzbuzuje

¡Olé, lo has conseguido! Bravo, dokázal jsi to! Olé nebo také ole může vyjadřovat ocenění a povzbuzení. Nemusí zaznít jen při hudebním vystoupení. V neformální španělštině ze Španělska ho můžeš slyšet i po povedeném každodenním výkonu.

Obě uvedené pravopisné podoby odpovídají různému umístění důrazu. Není třeba opravovat ole na olé bez ohledu na skutečnou výslovnost. Pro vlastní jednoduchou pochvalu máš také ¡Muy bien!, Výborně!, nebo ¡Bravo!. V konkrétním vztahu může i pochvala zaznít ironicky, takže i u olé záleží na tónu.

Anda: rozkaz, překvapení i pobídka

Anda hasta la esquina y espera allí. Dojdi na roh a počkej tam. Anda je tady rozkazovací tvar slovesa andar pro osobu, které tykáš. Slova hasta la esquina, až na roh, jasně ukazují, kam má člověk dojít.

¡Anda, también hablas italiano! Páni, ty mluvíš také italsky! V této reakci anda vyjadřuje překvapení. Nikoho neposíláš na procházku. Takové anda je běžné například ve Španělsku. Jinde můžeš v podobné situaci častěji slyšet jinou reakci.

Anda, ayúdame un momento. No tak, pomoz mi na chvilku. Tady jde o pobídku k činnosti. Podobně se v rozhovoru uplatňují i hombre a venga, kterým je věnovaný samostatný článek. U anda si porovnej tři situace: cestu na roh, překvapení nad italštinou a prosbu o pomoc. Slovo je stejné, pokaždé jím ale děláš něco jiného.

Zkus si nahlas říct ¡Uf, por fin hemos llegado! a potom ¡Uf, cuánto trabajo queda!. Jednou ulevíš napětí, podruhé si postěžuješ. Delší rozhovory můžeš procvičovat v online videokurzu španělštiny nebo s deskovou hrou Španělsky Hravě. Při poslechu si pak všímej, co citoslovci předcházelo: právě tam obvykle najdeš důvod reakce.