Eufemismy ve španělštině: jak mluvit o choulostivých věcech

U večeře řekneš „Na chvilku si odskočím“ a nikdo další vysvětlení nepotřebuje. U lékaře by stejná neurčitost nepomohla: tam můžeš potřebovat popsat, že tě něco bolí při močení nebo že se ti nepodařilo jít na velkou. Španělština stejně jako čeština nabízí přímá i jemnější pojmenování. Těm mírnějším nebo nepřímým se říká eufemismy.

Podíváme se na toaletu, tělesné potřeby, úmrtí i finanční potíže. U každého tématu záleží, kolik podrobností druhý potřebuje a jak blízcí si jste. Další běžné situace můžeš procvičovat také v mých videolekcích španělštiny.

U stolu obvykle stačí říct, kam jdeš

Perdonad, voy al baño un momento. Promiňte, na chvilku si odskočím na toaletu. Podoba perdonad odpovídá neformálnímu oslovení více lidí pomocí vosotros. Jinde nebo při jiném oslovení můžeš použít Perdonen. Hlavní sdělení voy al baño je široce srozumitelné a nerozlišuje, co přesně tam jdeš dělat.

¿Dónde está el baño, por favor? Kde je prosím toaleta? Ve Španělsku uslyšíš také ¿Dónde están los servicios? Kde jsou toalety? S baño se ptáš v jednotném čísle, se servicios v množném. Oběma otázkám lidé rozumějí jako žádosti o cestu na toaletu.

Voy a lavarme las manos. Jdu si umýt ruce. To může být doslovný plán, případně společensky nenápadná omluva od stolu. Někdo si jde opravdu jen umýt ruce, jiný tím nenápadně naznačí odchod na toaletu. Bez situace rozdíl nepoznáš.

Jak říct jít na velkou podle situace

Necesito ir al baño. Potřebuji na toaletu. Pro běžný rozhovor často úplně stačí. Pokud však potřebuješ odlišit velkou potřebu, například při hovoru o dítěti, můžeš říct El niño necesita hacer caca, Dítě potřebuje na velkou. Hacer caca je hovorové a běžné zejména v rodinném či dětském kontextu. Samo o sobě nejde o vulgarismus.

No he podido hacer de vientre desde ayer. Od včerejška se mi nepodařilo jít na velkou. Hacer de vientre je zavedené zdvořilejší opisné spojení pro vyprázdnění střev. Někomu může znít tradičněji než obyčejné ir al baño. Na rozdíl od obecného ir al baño ale výslovně označuje velkou potřebu.

Me duele al defecar. Bolí mě to při vyprazdňování. Sloveso defecar je přímé, odbornější a v rozhovoru se zdravotníkem použitelné. Přímé pojmenování z něj nedělá vulgarismus. Podobně orinar znamená močit a hacer pis je hovorovější, často rodinná varianta. Při popisu potíží můžeš spojit me duele s al + infinitiv: Me duele al orinar, Bolí mě to při močení.

Mezi známými se objeví i žerty ve smyslu „navštívit trůn“. Při popisu potíží je však praktičtější obyčejné ir al baño nebo přesnější sloveso podle toho, co potřebuješ říct. Zdvořilost nemusí znamenat hádanku.

Úmrtí vyžaduje ohled i jasnost

Su abuelo murió el mes pasado. Jeho dědeček minulý měsíc zemřel. Morir je přímé základní sloveso, samo o sobě není hrubé. Su abuelo falleció el mes pasado sděluje tutéž skutečnost formálněji a v mnoha situacích jemněji. Fallecer se hodí například do věcné soustrastné zprávy nebo oznámení.

Ha perdido a su madre. Zemřela mu maminka, doslova ztratil maminku. V rozhovoru o úmrtí je význam jasný. Jinde ale může perder znamenat i obyčejně někoho nebo něco ztratit. Rozhoduje situace, ve které větu uslyšíš.

Výraz Ha pasado a mejor vida, Odešel na onen svět, je obrazný a může nést představu posmrtného života. Někomu proto bude blízký, jinému může v soustrasti vadit. Hravější obraty o smrti zase mohou znít necitlivě, i když mezi přáteli při jiném hovoru projdou. Jednoduché Lo siento mucho, Je mi to moc líto, bývá použitelné bez hledání dalšího obrazu.

Kdy je potřeba říct problém přímo

Estamos pasando por una situación económica difícil. Procházíme obtížnou finanční situací. To je mírnější obecné sdělení. No podemos pagar el alquiler este mes, Tento měsíc nemůžeme zaplatit nájem, je konkrétnější a může být potřebné, pokud chceš domluvit další krok. Pronajímatel z konkrétní věty pozná, o čem se s ním chceš domluvit.

Před výběrem výrazu si tedy řekni: potřebuje druhý jen vědět, že na chvíli odcházím, nebo má reagovat na konkrétní potíž? Podle toho se rozhodni, zda stačí jemná narážka, nebo je lepší přesné pojmenování. Obojí může být podle situace zdvořilé.

Zkus se jednou větou omluvit od stolu a jinou popsat zdravotníkovi konkrétní potíž. Rozdíl není v tom, která věta je hezčí, ale co se z ní druhý dozví. S dalšími situacemi můžeš pokračovat ve výběru videolekcí; při opakování běžných vazeb se hodí i karty Slovesa Španělsky Hravě.