¡Que tengas suerte! Samostatná přání a výzvy se subjunktivem

¡Que tengas suerte! Ať máš štěstí! Tak popřeješ kamarádovi před pohovorem. Que pase el siguiente. Ať vstoupí další. Tak zase někdo řídí pořadí v čekárně. Obě věty začínají que a mají subjunktiv, ale každá dělá něco jiného. Jednou přeješ, podruhé dáváš pokyn. Samostatně jsou obě v pořádku: žádné quiero ani espero před ně dopisovat nemusíš.

Pokud chceš spojovat gramatiku s krátkými replikami, podívej se také na videolekce španělštiny.

Přání adresované konkrétnímu člověku

¡Que tengas suerte! Ať máš štěstí. Tengas odpovídá jednomu člověku, kterému tykáš. Je to celé přání, ne nedokončená věta čekající na začátek. Píšeš que bez přízvuku, protože zde nejde o tázací nebo zvolací zájmeno qué ve významu co nebo jaký.

¡Que descanses! Dobře si odpočiň. Můžeš to říct člověku, který jde spát nebo odchází po náročném dni. Gramaticky nejde o stejný tvar jako přímý kladný rozkaz descansa, přesto mohou obě repliky v určité situaci působit mile.

¡Que os vaya bien! Ať se vám daří. Podoba os patří oslovení vosotros, používanému při tykání více lidem v řadě oblastí Španělska. Pro skupinu oslovovanou pomocí ustedes řekneš ¡Que les vaya bien! Sloveso vaya zde zůstává jednotné, protože konstrukce vyjadřuje, jak se komu vede.

¡Que tengas un buen viaje! Šťastnou cestu. Když vykáš jednomu člověku, změníš tvar na ¡Que tenga un buen viaje! České „šťastnou cestu“ zůstane stejné, ve španělštině ale rozlišíš tykání a vykání.

Pokyn nemusí být přání

Que pase el siguiente. Ať vstoupí další. Tuto větu může říct člověk, který organizuje pořadí návštěvníků. Nejde tu o přání úspěchu, ale o pokyn k příchodu na řadu.

Que entren los niños primero. Ať jdou nejdřív děti. Děti jsou množný podmět, a proto entren. Pokyn můžeš říkat přímo skupině nebo někomu, kdo je má vpustit. Tvar třetí osoby není automaticky vykáním člověku, se kterým právě mluvíš.

Que nadie toque este botón. Ať se toho tlačítka nikdo nedotýká. Slovo nadie znamená nikdo a samo zajišťuje záporný význam. Nedoplňuješ před něj mechanicky no. Tak můžeš skupinu předem upozornit, na co nemá sahat.

Stejná stavba může znít věcně i rázně. Záleží na tom, kdo mluví, s kým a jakým tónem. Subjunktiv sám z pokynu zdvořilou prosbu neudělá.

Zápor a důrazná výzva

¡Que no se repita! Ať se to neopakuje. Tato replika bývá důrazná a může vyjadřovat výtku. Tady už druhému důrazně říkáš, že podobnou věc příště nechceš zažít.

Que no lleguemos tarde otra vez. Ať zase nepřijdeme pozdě. Do výzvy zahrnuješ i sebe, proto lleguemos. Můžeš ji pronést při společném odchodu z domu. Výzva nemusí mířit pouze na ostatní.

Que me llames cuando llegues. Ať mi zavoláš, až přijedeš. Podle tónu může jít o připomenutí i naléhavou žádost. Ve větě jsou dva subjunktivy z různých důvodů: llames patří samostatné výzvě a llegues stojí po cuando, protože příjezd teprve nastane.

Zápor stojí po que a před nepřízvučnými zájmeny: Que no te olvides del pasaporte, ať nezapomeneš na pas. Pořadí zachovej jako celek. Nepřesouvej te na konec podle kladného rozkazu acuérdate nebo llámame.

Přání může být i záporné: ¡Que no llueva durante la excursión!, ať během výletu neprší. Zápor tu nikoho nekárá. Prostě si přeješ, aby nepršelo. Stejná poloha no proto nevytváří automaticky přísný tón jako ve větě Que no se repita.

Jednou přeješ, podruhé někoho vyzýváš

Představ si krátkou výměnu. Eva: Mañana tengo una entrevista. Zítra mám pohovor. Ty: ¡Que tengas suerte! Přeješ jí úspěch. Na recepci zazní Que pase la siguiente persona, ať vstoupí další osoba. Tady se řídí pořadí. Po opakovaném pozdním příchodu někdo řekne Que no vuelva a pasar, ať se to znovu nestane. To je upozornění, nikoli společenské přání.

Zkus si přání i pokyn říct konkrétnímu člověku. Potom přejdi od tykání k vykání: Que tengas suerte se změní na Que tenga suerte. Nebo do výzvy zahrň sebe: místo Que no llegues tarde řekni Que no lleguemos tarde. Vedle koncovky se mění i to, koho se výzva týká.

Před pohovorem popřeješ Que tengas suerte, před spaním Que descanses. Zkus si vedle těchto přání vybavit i jeden pokyn s que, třeba z čekárny. Tón i situace ti pomohou rozdíl zapamatovat. Krátké repliky můžeš dál procvičovat ve videolekcích nebo je zapojit do společného hraní deskové hry.