Otevřeš dveře a překvapeně řekneš: ¡No sabía que estabas aquí!, nevěděl jsem, že jsi tady! Jindy o stejném kolegovi řekneš No creo que venga hoy, nemyslím si, že dnes přijde. Obě české věty mají zápor, ale ve španělštině jednou stojí indikativ a podruhé subjunktiv. V první větě přijímáš právě zjištěný fakt. Ve druhé vyjadřuješ, čemu nevěříš. O způsobu tedy nerozhoduje samotné no.
Indikativ a subjunktiv si můžeš dál porovnávat ve výběru videolekcí.
Creo que: říkáš, co si myslíš
Kladné creo que a pienso que obvykle uvádějí vlastní názor s indikativem. Neznamená to stoprocentní jistotu. Říkáš, co považuješ za pravdivé, i když připouštíš, že se můžeš mýlit.
Creo que Elena está en la sala de reuniones. Myslím, že Elena je v zasedací místnosti. Tvar está je indikativ. Věta nemusí znamenat, že jsem Elenu právě viděl. Mohu to jen odhadovat podle jejího kalendáře a říct, že si to myslím.
Pienso que podemos terminarlo hoy. Myslím, že to dnes můžeme dokončit. Opět vyjadřuji vlastní stanovisko. Česká slova myslím a asi tedy sama o sobě nejsou důvodem mechanicky použít subjunktiv.
Důležité je také umístění záporu. Creo que no viene hoy. Myslím, že dnes nepřijde. Záporný je příchod, hlavní creo zůstává kladné. Proto přirozeně používáš indikativ viene. Záleží tedy i na tom, kterou část věty zápor mění.
No creo que: říkáš, čemu nevěříš
U běžného popření přesvědčení se používá no creo que + subjunktiv nebo no pienso que + subjunktiv. Za obsahem vedlejší věty nestojíš jako za svým přesvědčením. No creo que Elena esté en la oficina. Nemyslím si, že je Elena v kanceláři. Přítomné subjunktivní esté odpovídá této stavbě.
No pienso que la reunión dure dos horas. Nemyslím si, že schůzka potrvá dvě hodiny. Proti kladnému Pienso que dura dos horas, myslím, že trvá dvě hodiny, se mění postoj k danému obsahu.
Nejde však o zákaz každého indikativu po záporném slovese mínění. Jinak může vyznít citace, důrazné opakování cizího tvrzení nebo reakce „Nevěřím tomu, já to vím.“ V posledním případě mluvčí obsah naopak důrazně potvrzuje. V běžné větě, kterou jen říkáš, čemu nevěříš, se ale drž subjunktivu.
Začni tedy jednoduchým rozlišením: kladně podaný názor má obvykle indikativ, běžné popření názoru subjunktiv. Složitější autentickou větu posuzuj spolu s tím, na co mluvčí reaguje.
No sabía que: tohle jsem nevěděl
No sabía que nefunguje automaticky stejně jako no creo que. Často říkáš, že jsi něco dříve nevěděl, ale nyní to přijímáš jako skutečnost. Indikativ je v takové reakci běžný a přirozený.
¡No sabía que trabajabas aquí! Nevěděl jsem, že tady pracuješ! Potkal jsem tě za pracovním stolem a právě se dozvídám, že tady pracuješ. No sabía que habías cambiado de número. Nevěděl jsem, že sis změnil číslo. Číslo sis změnil ještě předtím, než jsem se o tom dozvěděl, proto stojí předminulé habías cambiado.
Po no sabía que můžeš potkat také subjunktiv. Může zdůraznit překvapení nebo odstup od informace, kterou neopakuješ jako své nové tvrzení. To ovšem neznamená, že ji považuješ za nepravdivou. No sabía que tocaras el piano může být překvapená reakce na to, že právě slyším tvou hru.
Samotný rozdíl mezi trabajabas a trabajaras ti tedy neřekne, zda je informace pravdivá. Když nově zjistíš, že někdo někde pracuje, přirozeně řekneš No sabía que trabajabas aquí. Pokud uslyšíš subjunktiv, všímej si i situace a reakce mluvčího.
No sabía dónde je nepřímá otázka
Ve větě no sabía dónde není obsahem hotové tvrzení uváděné pomocí que, ale nezodpovězená otázka kde. V běžné neutrální podobě se často používá indikativ. No sabía dónde estaba la oficina. Nevěděl jsem, kde je kancelář. Mluvčí tehdy neznal odpověď na otázku, kde kancelář je.
No sabía a qué hora salía el autobús. Nevěděl jsem, v kolik odjíždí autobus. Slova dónde a qué si ponechávají přízvuk jako v tázací konstrukci, přestože celá věta nemusí mít otazníky. U některých nepřímých otázek se podle oblasti a situace setkáš i s jinou volbou způsobu. Uvedený indikativ je však přirozený; zápor není důvod ho opravovat.
Při rozhodování si tedy přečti celý začátek: creo que, no creo que, no sabía que nebo no sabía dónde. Pak si ujasni, co děláš: říkáš svůj názor, vyjadřuješ nesouhlas, reaguješ na nový fakt, nebo mluvíš o otázce, na kterou jsi neznal odpověď? Tak snáz vybereš způsob, který odpovídá tvé větě.
Procvič si to
0 / 3Vyber vždy jednu odpověď podle uvedeného kontextu.
1Nemyslíš si, že je Elena tady. Doplň běžnou větu: No creo que Elena ___ aquí.
2Právě jsi zjistil, že kolega pracuje doma. Co přirozeně vyjádří No sabía que trabajabas desde casa?
3Které tvrzení je správné?
Zkus zareagovat na tři situace: myslíš si, že kolega dorazí; nevěříš, že dnes stihne přijít; právě ses dozvěděl, že pracuje z domova. Začni pokaždé jinak: Creo que, No creo que, No sabía que. Další použití subjunktivu můžeš procvičit ve videolekcích a jeho souvislosti si připomenout na gramatickém plakátu.
