Debes enviarlo hoy: musíš to poslat dnes. Debe de estar en casa: nejspíš je doma. Stejné sloveso, ale jednou někomu něco ukládáš a podruhé jen odhaduješ, kde je. Jak do toho zapadají tener que a hay que? A proč no tienes que venir znamená „nemusíš přijít“, zatímco no debes entrar může znamenat „nesmíš vstupovat“? České muset nám na všechny tyto rozdíly samo nestačí.
K povinnostem a radám můžeš přidat další slovesné vazby z videolekcí.
Tener que: kdo musí. Hay que: co je potřeba
Tener que + infinitiv spojuje nutnost s určitou osobou. Tengo que terminar el presupuesto hoy. Musím dnes dokončit rozpočet. Sloveso tengo označuje mě, hlavní činnost terminar zůstává v infinitivu. Může jít o vnější termín i o potřebu, kterou sám považuji za závaznou.
Hay que + infinitiv představuje nutnost obecně. Hay que guardar una copia antes de cerrar el programa. Před zavřením programu je potřeba uložit kopii. Věta neříká, kdo přesně má kopii uložit. V rozhovoru se může týkat celé skupiny, ale gramaticky zůstává neosobní.
Tenemos que revisar estas cifras. Musíme zkontrolovat tato čísla. Hay que revisar estas cifras. Tato čísla je potřeba zkontrolovat. Obsah je blízký, první varianta ale výslovně zahrnuje nás. Druhá může znít jako obecný požadavek, aniž by sdělovala, kdo přesně ho splní.
Ani když má něco udělat víc lidí, netvoř množné han que. Pro obecnou přítomnou nutnost používáš hay que. Když chceš změnit osobu, přejdi k tenemos que, tienes que a dalším osobním tvarům.
Debes a deberías: pokyn a mírnější rada
Deber + infinitiv běžně vyjadřuje povinnost nebo doporučení. Debes incluir tu nombre en el formulario. Musíš nebo máš do formuláře uvést své jméno. V kontextu pokynu jde o požadavek. Nedá se ovšem říct, že deber zní vždy slaběji nebo vždy silněji než tener que. Záleží na celé situaci.
Deberías guardar el archivo también en otro lugar. Měl by sis soubor uložit ještě jinam. Kondicionál deberías často radu zmírní. Hodně však záleží i na tónu a vztahu mezi lidmi: stejná věta může vyznít jako přátelské doporučení i jako výčitka.
Debemos respetar el turno de los demás. Měli bychom respektovat pořadí ostatních. Mluvčí tu může vyjadřovat společnou zásadu. Tenemos que salir ahora o perderemos el tren. Musíme hned vyrazit, jinak zmeškáme vlak. Druhá věta zní naléhavě hlavně proto, že hrozí zmeškaný vlak.
Pro vlastní projev si tedy nejprve ujasni situaci. Oznamuješ svůj závazek, dáváš obecný pokyn, nebo nabízíš radu? Teprve potom vybírej nejpřirozenější spojení.
Debe de a debe mohou vyjadřovat odhad
Deber de + infinitiv obvykle vyjadřuje pravděpodobnost nebo domněnku. No contesta; debe de estar conduciendo. Neodpovídá, nejspíš řídí. Nikomu neukládáš povinnost řídit. Ze situace odvozuješ vysvětlení.
Stejný odhad můžeš správně vyjádřit i bez de: Debe estar conduciendo. Rozdělení „bez de vždy povinnost, s de vždy odhad“ tedy neplatí bez výjimky. Současná norma připouští i méně časté deber de pro povinnost. Pro vlastní psaní se přesto hodí držet přehledného rozlišení: deber pro závazek a deber de pro odhad.
El paquete debe de haber llegado ya. Balík už nejspíš dorazil. Složený infinitiv haber llegado říká, že balík podle našeho odhadu dorazil už před chvílí, kdy o něm mluvíme. Časuješ jen debe, zatímco haber zůstává v infinitivu.
Debes llamar a recepción porque falta una llave. Musíš zavolat na recepci, protože chybí klíč. La recepcionista debe de estar ocupada porque no responde. Recepční je asi zaneprázdněná, protože neodpovídá. Z pokračování je jasné, kdy jde o pokyn a kdy o úsudek.
Zápor rozlišuje úlevu a zákaz
No tienes que venir při běžném čtení znamená nemusíš přijít, nemáš takovou povinnost. No debes entrar v kontextu bezpečnostního pokynu znamená nemáš či nesmíš vstupovat. V jednom případě povinnost odpadá, ve druhém říkáš, co se dělat nemá.
No tienes que imprimirlo; puedes mostrarlo en el móvil. Nemusíš to tisknout, můžeš to ukázat v mobilu. Pokračování nabízí povolenou alternativu. No debes compartir esa contraseña. Nemáš sdílet toto heslo. Tady se nedoporučuje či zakazuje samotná činnost.
U obecného no hay que opět čti kontext. No hay que pagar; la entrada es gratuita říká, že není třeba platit. No hay que dejar la puerta abierta bývá pokyn, že dveře nemáme nechávat otevřené. Při důležitém sdělení přidej vysvětlení nebo zvol jednoznačnější formulaci. Člověk, se kterým mluvíš, pak snáz pozná, zda něco dělat nemusí, nebo to dělat nemá.
Procvič si to
0 / 3Vyber vždy jednu odpověď podle uvedeného kontextu.
1Neodpovídá, asi spí. Která věta odpovídá odhadu?
2Která věta jasně říká, že dokument tisknout nemusíš?
3Které tvrzení o deber je přesné?
Napiš, co dnes musíš udělat, co bys někomu poradil a proč ti kamarád asi nezvedá telefon. Pak přidej zprávu, že něco dělat nemusí. U každé věty si ověř, jestli z ní druhý člověk pozná tvůj záměr. Podobné rozdíly můžeš procvičovat ve videolekcích a vazby si připomenout na gramatickém plakátu.
