Me pidió que fuera: jak předat cizí příkaz, prosbu a radu

„Pošli dokument.“ Když tento pokyn předáváš dál, řekneš „Požádala mě, abych poslal dokument.“ Španělsky Me pidió que enviara el documento. Místo rozkazovacího způsobu použiješ po que subjunktiv. Tím předáváš, co po tobě někdo chtěl; ještě neříkáš, že jsi to udělal. Podobně můžeš vyprávět o radě, prosbě i přísném příkazu. Jen je potřeba zachovat, kdo mluvil a kdo měl jednat.

Rozkazy a subjunktiv si můžeš zopakovat ve výběru videolekcí. Při předávání minulých pokynů tyto dvě oblasti propojíš.

Původní imperativ se stane vedlejší větou

Představ si, že ti kolegyně řekla Envía el documento hoy. Pošli dokument dnes. Když o tom později vyprávíš, můžeš říct Me pidió que enviara el documento ese día. Požádala mě, abych dokument ten den poslal. Sloveso pedir pojmenovává prosbu a za que přichází subjunktiv.

Mi amigo me aconsejó que llevara una chaqueta. Kamarád mi poradil, abych si vzal bundu. Původní rada mohla znít Lleva una chaqueta. Rozkazovací způsob může sloužit i k přátelské radě. Při vyprávění proto zvolíš aconsejar, poradit, a zachováš tím původní tón.

La encargada nos ordenó que esperáramos fuera. Vedoucí nám nařídila, abychom počkali venku. Ordenar je silnější než pedir. Pedir znamená požádat, aconsejar poradit a ordenar nařídit. Úvodní sloveso tak ukáže i to, jak důrazný pokyn byl.

Po minulém slovese žádosti se běžně používá imperfecto de subjuntivo, tedy minulý subjunktiv: enviara, llevara, esperáramos. Tvary na se, tedy enviase, llevase, esperásemos, jsou v těchto konstrukcích také možné. Nejde o dva různé stupně zdvořilosti.

Tvar ukazuje, kdo má jednat

Laura me pidió que llamara a su hermano. Laura mě požádala, abych zavolal jejímu bratrovi. Adresátem prosby jsem já a zároveň mám telefonát uskutečnit. Přivlastňovací su se vztahuje k Lauře, pokud to situace určuje. V nejasném kontextu můžeš napsat přímo al hermano de Laura.

Laura me pidió que tú llamaras a su hermano. Laura mě požádala, abys jejímu bratrovi zavolal ty. Laura oslovila mě, ale vykonavatelem máš být ty. Výslovné tú a tvar llamaras tento rozdíl ukazují. Samotné me pidió tedy ještě neznamená, že následující děj musím vždy vykonat já.

El profesor les pidió que los niños esperaran en el aula. Učitel je požádal, aby děti počkaly ve třídě. Konkrétní kontext musí vyjasnit, koho označuje les. Pokud jsou to rodiče a čekat mají děti, nejde o tutéž skupinu. Raději je pojmenuj: El profesor pidió a los padres que los niños esperaran en el aula.

Při kontrole si každou osobu označ jménem. Kdo prosbu vyslovil? Komu ji adresoval? Kdo má jednat? Někdy jde o dvě osoby, jindy o tři. V příkladu s Laurou, vypravěčem a osloveným tú má každý jinou úlohu.

Zápor i předměty musí zůstat srozumitelné

Původní pokyn No abras la ventana, Neotvírej okno, můžeš předat jako Me pidió que no abriera la ventana. Požádal mě, abych neotvíral okno. Zápor patří do vedlejší věty před její slovesnou skupinu. Nemění prosbu na tvrzení o tom, co se skutečně stalo.

Mi madre me dijo: «Llámame al llegar». Matka mi řekla: „Zavolej mi, až dorazíš.“ Při předání vznikne Mi madre me pidió que la llamara al llegar. Matka mě požádala, abych jí po příjezdu zavolal. Původní me označovalo matku, proto ho z pohledu vypravěče nahradí la.

Me pidió que no se lo contara a nadie. Požádal mě, abych to nikomu neříkal. Lo označuje to, co má zůstat v tajnosti. Se je podoba nepřímého zájmena le před lo a patří k příjemci, zde vyjádřenému záporným a nadie, nikomu. Z kontextu musí být jasné hlavně to, co se nemá prozradit. Pokud se obsah ztrácí, pojmenuj ho místo lo přímo.

Časové výrazy přizpůsob skutečnému okamžiku předání. Včerejší hoy může být dnes ese día, ale když pokyn předáváš tentýž den, může hoy zůstat. Obsah prosby musí ukazovat správný den.

Decir může informovat i požadovat

Me dijo que venía el lunes. Řekl mi, že přijede v pondělí. To je předání informace. Me dijo que viniera el lunes znamená Řekl mi, abych přišel v pondělí. Podobně Me pidió que fuera a la oficina znamená Požádal mě, abych šel do kanceláře. Tvar fuera tu patří ke slovesu ir. Rozdíl mezi venía a viniera tedy mění celé sdělení: v jednom případě něčí příchod oznamuješ, v druhém předáváš pokyn, abych přišel já.

Me recomendó que descansara más. Doporučil mi, abych více odpočíval. Věta nepotvrzuje, že jsem doporučení poslechl. Stejně me pidió que fuera neoznamuje skutečný příchod. Minulý subjunktiv tu navazuje na minulou žádost. Neznamená, že se požadovaná věc skutečně stala.

Pokud pokyn stále platí, můžeš podle situace a oblasti slyšet po minulém slovese také přítomný subjunktiv. Jako základ pro vyprávění si ale zapamatuj spojení me pidió que fuera nebo me aconsejó que descansara. Potom si ověř, kdo měl kam jít či odpočívat a kdy. Právě tyto údaje musí zůstat stejné jako v původní prosbě.

Me dijo que venía předává zprávu o příchodu, me dijo que viniera pokyn, abych přišel. Když si tento rozdíl spojíš s konkrétní situací, subjunktiv dostane jasný smysl. Navázat můžeš ve výběru videolekcí a další slovesné věty skládat se slovesnými kartami.