Včera se tě kolegyně zeptala: ¿Tienes coche?, Máš auto? Dnes o tom vyprávíš: Me preguntó si tenía coche, Zeptala se mě, jestli mám auto. Na přímou otázku už nečekáš odpověď, jen ji předáváš dál. Proto se změní osoba, často i čas a místo otazníků se objeví si. U otázky ¿Dónde vives?, Kde bydlíš?, ale zůstane tázací slovo: Me preguntó dónde vivía.
Otázky i slovesné časy můžeš dál procvičovat ve výběru videolekcí španělštiny. Při předávání otázek využiješ obojí, stejně jako rozdíl mezi zjišťováním „jestli“ a dotazem na konkrétní údaj.
Na otázku ano nebo ne navazuje si
Přímá otázka zní ¿Tienes coche?, Máš auto? Když ji předáváš z vlastní perspektivy, použiješ Me preguntó si tenía coche. Zeptala se mě, jestli mám auto. Si zde znamená jestli či zda. Nepíše se s čárkou nad i. Jde o nepřímou otázku, ne o podmínku jako „jestli bude pršet, zůstanu doma“.
Pablo me preguntó si podía ayudarlo. Pablo se mě zeptal, jestli mu mohu pomoct. Původní ¿Puedes ayudarme?, Můžeš mi pomoct?, adresoval Pablo tobě. Po předání se proto druhá osoba mění na první a původní me označující Pabla na lo.
La recepcionista preguntó si necesitábamos otra llave. Recepční se zeptala, jestli potřebujeme další klíč. Otázku adresovala nám, takže používáš množné necesitábamos. Zájmeno nebo podmět přidej tehdy, když bez něj není jasné, kdo měl něco udělat.
V těchto základních větách nedoplňuj místo si běžné oznamovací que. Dijo que tenía coche, Řekla, že má auto, předává tvrzení. Preguntó si tenía coche předává otázku. Jednou tedy někdo něco tvrdí, podruhé se na to ptá.
Tázací slovo zůstává i se svou čárkou
Me preguntó dónde vivía. Zeptala se mě, kde bydlím. Dónde dál zjišťuje místo, přestože celá věta je oznamovací. Proto si ponechává rozlišovací čárku. Podobně Me preguntó cuándo empezaba el curso znamená Zeptala se mě, kdy začíná kurz.
Quiso saber cuánto costaba la reparación. Chtěla vědět, kolik stojí oprava. Tázací výraz cuánto zůstává součástí nepřímé otázky. Nemusíš před něj přidávat si, protože otázka nehledá odpověď ano nebo ne, ale konkrétní údaj.
Me preguntó por qué había salido antes. Zeptala se mě, proč jsem odešel dřív. Zachováš dvouslovné por qué s čárkou. Jednoslovné porque by bylo spojkou protože a otázku na důvod by nezapsalo stejně.
Česky napíšeš „Zeptala se mě, kde bydlím“ s čárkou před „kde“. Španělsky ale tuto čárku vynecháš: Me preguntó dónde vivía. Přízvuková čárka nad ó v dónde přitom zůstává.
Čas a osoba se orientují podle vyprávění
Představ si rozhovor v úterý a jeho předávání v pátek. ¿Vendrás mañana? znamenalo Přijedeš zítra?, tedy ve středu. Z páteční perspektivy můžeš říct Me preguntó si iría al día siguiente. Zeptala se mě, jestli následující den přijedu či půjdu. Volbu ir nebo venir zároveň přizpůsobíš tomu, odkud a ke komu pohyb popisuješ.
Jednodušší pevná varianta je Me preguntó si asistiría a la reunión del miércoles. Zeptala se mě, jestli se zúčastním středeční schůzky. V pátek už by mañana znamenalo sobotu, nikoli středu. Konkrétní den proto může být nejsrozumitelnější řešení.
¿Has enviado el documento? se při předávání může změnit na Me preguntó si había enviado el documento. Zeptala se mě, jestli jsem dokument odeslal. Předminulý čas vyjadřuje odeslání před původním dotazem. Když naopak popisuješ stav v době otázky, často použiješ imperfektum, jako tenía coche nebo vivía.
Ani tady neplatí, že po minulém slovese musíš všechny časy posunout podle tabulky. Když například z dnešního pohledu mluvíš o tom, co stále platí, může se hodit přítomný čas. Důležité je, aby čtenář poznal, koho se původní otázka týkala a kdy se ptající na danou věc ptal.
Otazníky závisí na celé větě
¿Sabes dónde vive Elena? Víš, kde bydlí Elena? Vložená otázka dónde vive Elena je nepřímá, ale celá věta se přímo ptá posluchače, zda odpověď zná. Vnější otazníky proto patří kolem celku. Naproti tomu No sé dónde vive Elena, Nevím, kde Elena bydlí, je obyčejné sdělení bez otazníků.
Me preguntó dónde vivía Elena jen vypráví o minulém dotazu. Nezaměňuj tento případ se zdvořilou otázkou ¿Puedes decirme dónde vive Elena?, Můžeš mi říct, kde Elena bydlí? Ve zdvořilé otázce se ptáš právě teď, proto není důvod převádět vive do minulosti.
Běžně si vystačíš se spojením preguntó dónde, bez dalšího que. Při opakování nebo předávání cizí otázky ale můžeš slyšet i přípustné preguntó que dónde. Pro vlastní věty je jednodušší připojit rovnou si nebo tázací výraz a za ním sestavit srozumitelnou otázku: Me preguntó dónde vivía Elena, Zeptala se mě, kde Elena bydlí. Podmět může stát i za slovesem; nemusíš kopírovat pořadí slov z české věty.
Procvič si to
0 / 3Vyber vždy jednu odpověď, která odpovídá uvedené situaci.
1Která věta předává otázku Máš auto? adresovanou vypravěči?
2Který zápis správně předává dotaz na důvod?
3Proč má ¿Sabes dónde vive Elena? vnější otazníky?
„Máš auto?“ předáš pomocí si, „Kde bydlíš?“ pomocí dónde. Při kontrole nezapomeň, že původní „ty“ se při vyprávění o vlastní odpovědi mění na „já“. Související časy můžeš opakovat ve videolekcích a nové věty tvořit se slovesnými kartami.
