Dijo que vendría: nepřímá řeč v minulosti a změna pohledu

V pondělí Pablo řekne: „Zítra se vrátím.“ Když o jeho slovech vyprávíš ve středu, „zítra“ už by znamenalo jiný den. Řekneš tedy třeba „Řekl, že se vrátí v úterý.“ Španělsky Dijo que volvería el martes. Podobně musíš pohlídat, kdo mluví, komu něco patří a kde se rozhovor odehrál. Nepřímá řeč zachovává obsah původních slov, ale vypráví ho z nového pohledu.

Jednotlivé časy si můžeš zopakovat ve výběru videolekcí. Při předávání zprávy pak budeš vybírat podle toho, co se dělo během původního rozhovoru, co před ním a co mělo teprve následovat.

Nejdřív najdi okamžik původních slov

Představ si pondělní rozhovor v kanceláři. Pablo řekne Estoy cansado. Jsem unavený. Když ve středu popisuješ jeho pondělní stav, můžeš říct Pablo dijo que estaba cansado. Pablo řekl, že byl unavený. Estaba říká, že byl unavený tehdy, když s tebou v pondělí mluvil. O jeho středečním stavu nic neříká.

Pablo dijo que trabajaba desde casa. Pablo řekl, že pracoval z domova. Původní výrok zněl Trabajo desde casa, Pracuji z domova. Imperfektum trabajaba popisuje, co platilo v době rozhovoru. Samo o sobě netvrdí, že dnes už Pablo z domova nepracuje.

Nepřímou řeč uvádí například dijo que, explicó que nebo comentó que. Původní slova nepředáváš jako doslovnou citaci. Říkáš, co dotyčný sdělil. Proto se může změnit osoba slovesa, přivlastňovací zájmeno i označení dne.

Před rozhovorem a po rozhovoru

Pablo v pondělí řekne Ya he preparado los documentos. Dokumenty už jsem připravil. Ve středečním vyprávění může zaznít Dijo que ya había preparado los documentos. Řekl, že dokumenty už připravil. Había preparado ukazuje děj, který se stal před původním rozhovorem. Příprava byla hotová už tehdy, kdy o ní informoval.

Jestli původně řekl Preparé los documentos el domingo, Připravil jsem dokumenty v neděli, můžeš stejnou předčasnost vyjádřit větou Dijo que había preparado los documentos el domingo. Jednoduchý minulý čas ale může v nepřímé řeči také zůstat, zvlášť když je z kontextu jasné, kdy se událost stala. Había preparado výslovně zdůrazní, že příprava předcházela pondělnímu rozhovoru.

Pak zazní Volveré el martes. Vrátím se v úterý. Z pohledu pondělního rozhovoru jde o budoucnost. Při pozdějším vyprávění řekneš Dijo que volvería el martes. Řekl, že se vrátí v úterý. Volvería vyjadřuje budoucnost z pohledu minulého okamžiku, nikoli automaticky podmínka typu „vrátil by se, kdyby mohl“.

Celé pořadí je takové: v neděli Pablo připravil dokumenty, v pondělí o tom mluvil a slíbil návrat na úterý. Ty jeho slova předáváš ve středu. Děj před rozhovorem vyjadřuje había preparado, tehdejší stav estaba a plán po rozhovoru volvería. Z posledního tvaru se nedozvíme, zda se Pablo opravdu vrátil.

Kdo mluví a který den znamená „zítra“

Pablo ti řekne Te enviaré mi dirección mañana. Zítra ti pošlu svou adresu. Pokud to další den předáváš jiné osobě, můžeš říct Pablo me dijo que me enviaría su dirección al día siguiente. Pablo mi řekl, že mi následující den pošle svou adresu. Te se změnilo na me, protože příjemcem adresy jsi ty, vypravěč.

Mi dirección se změní na su dirección, protože adresa patří Pablovi. Kdybys ale dál předával vlastní dřívější slova, tvoje adresa by zůstala mi dirección. Zájmeno vybíráš podle toho, komu adresa patří, ne podle pevného seznamu náhrad.

Hoy, mañana, aquí a este posuzuj podle místa a dne předávání. Když v pátek vyprávíš o úterním „zítra“, můžeš potřebovat al día siguiente, následující den, nebo konkrétní el miércoles. Když předáváš čerstvou zprávu tentýž den, hoy může zůstat. A este documento, tento dokument, má smysl ponechat, pokud ho stále držíš v ruce nebo na něj právě ukazuješ.

Dijo que nos esperaba allí. Řekl, že nás čekal tam. Allí dává smysl, pokud jsi při předávání jinde než na původním místě. Zůstáváš-li na stejném místě, není důvod automaticky zakázat aquí.

Současná platnost dovoluje jiný pohled

Ana me dijo que vive en Valencia. Ana mi řekla, že bydlí ve Valencii. Přítomné vive můžeš použít, pokud tuto informaci předáváš jako stále platnou. Také me dijo que vivía en Valencia může být správně jako podání z tehdejší perspektivy. Samotné imperfektum opět nepotvrzuje, že se Ana odstěhovala.

Také budoucí plán můžeš podat z dnešního pohledu, pokud se má stále teprve uskutečnit. Dijo que vendría je užitečný základní vzorec, ne příkaz převádět každou budoucnost na kondicionál bez ohledu na situaci.

Před napsáním delší zprávy si poznamenej den rozhovoru a den, kdy o něm vyprávíš. Pak ke každému ději doplň: už se tehdy stal, právě platil, nebo měl teprve přijít? Nakonec zkontroluj osoby, místo a výrazy jako „dnes“ či „zítra“. Tak zůstane jasné, co Pablo skutečně řekl.

U nepřímé řeči pomůže spíš kalendář než slepé převádění koncovek. Nejdřív si ujasni, kdy zazněla původní slova a o jakém dni mluvila. Časy si můžeš dál opakovat ve videolekcích španělštiny a nové věty tvořit se slovesnými kartami.