Cuyo, cuya, cuyos a cuyas: jak španělsky říct jehož a jejíž

„Znám architektku, jejíž ateliér je v Brně.“ Španělsky Conozco a una arquitecta cuyo estudio está en Brno. Přestože mluvíš o ženě, použiješ cuyo, protože následuje mužské estudio. U věty o učiteli a jeho dceři to bude naopak: el profesor cuya hija… Koncovka se totiž řídí tím, co někomu patří nebo s ním souvisí, tedy jménem za cuyo.

Pokročilejší stavbu vět můžeš procvičovat ve výběru videolekcí španělštiny. U cuyo je dobré začít dvěma samostatnými informacemi a teprve potom je spojit.

Koncovku určuje jméno za cuyo

Conozco a una arquitecta cuyo estudio está en Brno. Znám architektku, jejíž ateliér je v Brně. Vlastníkem je žena, ale estudio je mužské jednotné číslo. Proto potřebuješ cuyo. České „jejíž“ tě tady může svádět k ženské koncovce, španělština ale sleduje ateliér.

Ese es el profesor cuya hija estudia medicina. To je učitel, jehož dcera studuje medicínu. Tentokrát je vlastník muž, ale hija ženské jednotné číslo. Volíš cuya. České „jehož“ ukazuje na učitele. Španělské cuya se naopak shoduje s dcerou: hija.

Buscamos un piso cuyas ventanas dan al patio. Hledáme byt, jehož okna vedou do dvora. Tvar cuyas odpovídá ženskému množnému ventanas. Tengo un vecino cuyos hijos viven en Lima znamená Mám souseda, jehož děti bydlí v Limě. Mužské množné hijos potřebuje cuyos.

Tyto čtyři tvary si můžeš ukládat jako celek se jménem: cuyo estudio, cuya hija, cuyos hijos, cuyas ventanas. V každém spojení hned vidíš, podle kterého slova se koncovka řídí.

Spoj dvě věty bez dalšího su nebo členu

Začni jednoduše: Tengo una compañera. Su hermano vive en Cádiz. Mám kolegyni. Její bratr bydlí v Cádizu. Při spojení vznikne Tengo una compañera cuyo hermano vive en Cádiz. Cuyo hermano znamená „jejíž bratr“ a vztahuje se ke kolegyni z první věty.

Původní su už ve spojené větě nezůstává. Cuyo samo vyjadřuje příslušný vztah. Proto nevytvářej cuyo su hermano ani cuyo el hermano. Běžný vzorec je tedy cuyo hermano. Mezi cuyo a podstatným jménem může být i přídavné jméno, ale další su ani člen tam nepatří.

He comprado un libro cuyo final es sorprendente. Koupil jsem knihu, jejíž závěr je překvapivý. Rozložené věty by byly He comprado un libro. Su final es sorprendente. Tím si můžeš zkontrolovat, že druhá informace skutečně obsahuje vztah k prvnímu jménu.

Čárky závisejí na typu vztažné věty. Mi hermano, cuya oficina está cerca, viene a comer znamená Můj bratr, jehož kancelář je blízko, přijde na oběd. Doplňující informace je mezi čárkami. U určujícího Buscamos un piso cuyas ventanas dan al patio skupinu upřesňuješ a čárky v běžné španělské stavbě nepíšeš.

Nejde jen o vlastnictví lidí

Visitamos una casa cuya fachada necesita una reparación. Prohlížíme si dům, jehož fasáda potřebuje opravu. Fasáda je součástí domu. Nemusí tedy jít o vlastnictví v doslovném smyslu: pomocí cuyo propojíš i celek a jeho část.

Es una propuesta cuyas ventajas todavía no conocemos. Je to návrh, jehož výhody ještě neznáme. K návrhu patří jeho výhody, ke knize závěr, k domu fasáda. Před cuyo tedy může být osoba i věc.

Někdy potřebuješ před celým spojením ještě předložku, například když mluvíš o něčích románech. La autora, de cuyas novelas hablamos ayer, llega el viernes. Autorka, o jejíchž románech jsme včera mluvili, přijede v pátek. De patří k hablar de, cuyas se shoduje s novelas. Zachováš tedy de ze spojení „mluvit o“ a podle ženského množného novelas vybereš cuyas.

Nevybírej předložku podle samotného českého „jehož“. Nejdřív si sestav jednoduchou větu Hablamos de sus novelas, Mluvili jsme o jejích románech, a z ní odvoď potřebný začátek vztažné části.

Ve volném rozhovoru můžeš zvolit jednodušší cestu

Cuyo bývá častější v psaném a formálnějším vyjadřování než v běžném hovoru. V hovoru můžeš větu rozdělit nebo říct totéž jednodušeji: Conozco a una chica que tiene un hermano en Cádiz. Znám dívku, která má bratra v Cádizu.

Pozor ale na spojení que su místo cuyo. Ve spisovném textu patří la chica cuyo hermano…, dívka, jejíž bratr…, nikoli la chica que su hermano…. Dvě samostatné věty se su použít můžeš, ale spojit je tímto způsobem nejde.

Také de quien může navazovat na osobu, ale není univerzálním přepisem „jehož“. Ve větě El escritor, de quien he leído varias obras, vendrá mañana říkáš Spisovatel, od kterého jsem četl několik děl, přijde zítra. Za de quien už v tomto příkladu následuje sloveso he leído, ne vlastněné podstatné jméno jako za cuyo. Také otázku „Čí je to?“ vytvoříš jinak: ¿De quién es? Tázací quién má čárku, vztažné cuyo ji nemá.

U cuyo se vždy podívej o slovo dál: estudio potřebuje cuyo, hija zase cuya. Vlastník může být v obou případech muž i žena. Další gramatiku najdeš ve videolekcích španělštiny a pro opakování můžeš využít gramatický plakát.