Při telefonátu slyšíš známé jméno, zapíšeš do něj v a druhý člověk tě opraví na b. Nemuselo ti nic uniknout. Španělské b a v se totiž běžně nevyslovují jako dvě různé hlásky. Pro Čecha je to nezvyk: naše slova „být“ a „výt“ začínají jasně jinak. Ve španělštině si proto písmeno potřebuješ zapamatovat se slovem nebo se na něj zeptat. Zvuk se naopak mění hlavně podle toho, co právě stojí kolem něj.
S poslechem i stavbou běžných vět můžeš pokračovat v mém videokurzu španělštiny. Teď se podíváme, co se při vyslovování děje se rty a kdy je lepší zeptat se na písmeno.
Výslovnost píšu v hranatých závorkách česky, bez odborného přepisu. Tučně je přízvučná slabika. Hlásku c před e, i a z přepisuji jako s; ve většině Španělska uslyšíš místo ní zvuk se špičkou jazyka mezi zuby.
Dvě písmena neznamenají dva české zvuky
Na španělském b i v se podílejí oba rty. U českého v se naopak horní zuby dotýkají spodního rtu. Tenhle český pohyb se proto nesnaž automaticky přenést do španělských slov s v. Ani vyslovovat všude tvrdé b by ale nebylo ono. Poslechni si, jak se zvuk mění uvnitř věty.
La vaca está junto al árbol. [la baka esta chunto al arbol] Kráva je vedle stromu. Počáteční v ve slově vaca [baka] nevyslovíš automaticky jako v českém slově „voda“. Nejprve poslouchej celý začátek spojení la vaca [la baka].
Llevamos las maletas en la baca. [jebamos las maletas en la baka] Vezeme kufry na střešním nosiči. Baca [baka] a vaca [baka] jsou v tomto systému stejně znějící slova s různým významem. Věta s kufry ti pomůže vybrat nosič, nikoli krávu.
Podobně jako u českých stejně znějících slov ti správný zápis pomůže vybrat význam. Krávu a nosič si proto pamatuj odděleně, i když je při poslechu nerozlišíš.
Po pauze bývá kontakt rtů pevnější
Na začátku výpovědi po pauze a po nosové souhlásce se obvykle objeví závěrová podoba: rty se na krátkou chvíli spojí a potom se otevřou. Zkus krátké Bien [bjen] po nadechnutí a pak spojení un vaso [un baso]. Psané v ve druhém příkladu může mít stejný typ pevného začátku jako b. V obou případech se rty krátce spojí, ať už je napsané b, nebo v.
Vamos a preparar la cena. [bamos a preparar la sena] Jdeme připravit večeři. Pokud větou začínáš po skutečné pauze, počáteční souhláska ve vamos [bamos] bývá závěrová. Nepřeháněj ji a nepřidávej před ni další samohlásku.
Quiero un vaso de agua. [kjero un baso de agua] Chci sklenici vody. Vyslov un vaso [un baso] plynule, bez mezery mezi slovy. Pro následující v je důležité, že před ním stojí nosová souhláska n.
Nejdřív si pohyb rtů vyzkoušej pomalu. Potom vezmi celou krátkou větu a několikrát ji zopakuj po nahrávce. Při běžném rozhovoru už by tě kontrola každé slabiky zbytečně brzdila.
Uvnitř proudu řeči bývá zvuk jemnější
V řadě dalších pozic, zvlášť mezi samohláskami, se rty jen přiblíží a úplný závěr nevytvoří. Odborně se mluví o aproximantní podobě. Čechovi tenhle zvuk často připadá trochu nezvyklý, protože přesně neodpovídá našemu b ani v. Rty nech pracovat volně a neopírej horní zuby o spodní ret.
Mi bebé duerme poco. [mi bebe duerme poko] Moje miminko málo spí. Obě b ve slově bebé [bebe] poslouchej v celém spojení, ne pouze při izolovaném čtení slova po pauze. Za nepřerušeným mi může být začátek jemnější, než kdybys slovo vyslovil samostatně.
La bebida está fría. [la bebida esta fria] Nápoj je studený. Při pečlivém poslechu sleduj b mezi samohláskami. Cílem není ho vynechat, ale ani ho pokaždé uzavírat stejně silně jako české b na začátku samostatného slova.
Přesné provedení ovlivňuje také region, důraz a řečové tempo. Někteří mluvčí vytvářejí pevnější závěr i v dalších pozicích. Proto neoznačuj každý rozdíl oproti první nahrávce za chybu. Při nácviku se drž své předlohy, ale počítej s tím, že jiný člověk může mluvit trochu jinak.
Pravopis si ověř jiným nástrojem
Když potřebuješ přesně napsat název, použij názvy písmen. ¿Se escribe con be o con uve? [se eskribe kon be o kon ube] znamená „Píše se to s b, nebo s v?“ V některých zemích uslyšíš také další pojmenování těchto písmen. Pokud si nerozumíte, přidej známé slovo nebo si nech zápis ukázat.
Valeria se escribe con uve. [balerja se eskribe kon ube] Valeria se píše s v. Tato informace řeší písmeno přímo. Hlasitější opakování jména by stejnou jistotu nepřineslo.
Pro domácí práci nahraj Vamos [bamos], potom Ya vamos [ja bamos] a nakonec No veo bien [no beo bjen]. Poslední věta znamená „Špatně vidím“. Srovnávej míru kontaktu rtů, nikoli rozdíl mezi pravopisným b a v. Potom si napiš tři slova zpaměti a zápis ověř. Snáz tak poznáš, jestli ti potíže dělá vyslovení slova, nebo jen vybavení správného písmena.
Procvič si to
0 / 3Vyber v každé situaci jednu správnou možnost. Potom si přečti vysvětlení.
1Co v základním španělském systému platí pro baca a vaca?
2Co dělají rty při časté jemnější výslovnosti b/v mezi samohláskami?
3Potřebuješ správně zapsat neznámé jméno. Která otázka problém řeší přímo?
Až budeš příště zapisovat španělské jméno, neboj se zeptat na b či v. Přesně od toho hláskování je. Výslovnost si dál naposloucháš ve videokurzu španělštiny a opakování můžeš střídat s herním světem. U nových slov si nech vedle nahrávky také správný zápis, protože tentokrát se na samotný sluch spolehnout nedá.
