Barva je v češtině ženského rodu, a tak snadno napíšeš la color. Je mi dvacet šest zase může svádět ke slovesu estar. Španělská slovíčka znáš, ale větu za tebe pořád skládá čeština. Takové chyby se lépe opravují, když poznáš, odkud se vzaly. U color potřebuješ změnit rod, u věku celou vazbu. Na několika krátkých situacích si ukážeme, čeho si při kontrole vlastního textu všímat.
Pokud při opravě narazíš na pravidlo, které si potřebuješ připomenout, můžeš využít online videokurz španělštiny.
Rod kontroluj podle španělského slova
Česká barva je ženská, španělské el color je v běžném současném užití mužského rodu. Když mluvíš o nátěru stěny, chybná věta La color es bonita proto potřebuje opravu: El color es bonito. Barva je hezká. Změníš člen i přídavné jméno, protože oba patří ke stejnému španělskému jménu.
Zapisuj si tedy nová slova i se členem nebo krátkým popisem. Samotné color ti rod spolehlivě nepřipomene, zato un color bonito ano. Když chybu opravíš jen na členu a ponecháš bonita, český rod ve větě dál zůstává.
Las flores amarillas están en la ventana. Žluté květiny jsou v okně. Počet a rod kontroluješ ve spojení las flores amarillas. Sloveso están odpovídá více květinám. Slova se přitom nemusí podobat koncovkou: množné flores je na -es, amarillas na -as.
Podobně nemůžeš členy vynechávat podle češtiny. Escucho música por la noche znamená Večer poslouchám hudbu. U música v tomto obecném spojení člen není, v časovém por la noche je. Člen proto kontroluj podle španělského spojení, ne podle toho, zda ho slyšíš v české větě. Pro rod pomůže „El nebo la a proč koncovka nestačí“, pro volbu členu „Určitý, neurčitý a žádný člen“.
Věk, čas a místo: pokaždé jiné sloveso
České „je mi dvacet šest“ svádí k hledání španělského slovesa být. U věku však potřebuješ tener. Chybnou podobu Estoy veintiséis años oprav na Tengo veintiséis años. Je mi dvacet šest let. Španělsky svůj věk „máš“. Pomůcka trvalé versus dočasné by tě tu k dobré odpovědi nedovedla.
La conferencia es el martes. Konference je v úterý. Sloveso ser uvádí čas události. Naproti tomu La ponente está en el vestíbulo znamená Přednášející je ve vestibulu. Popisuješ umístění člověka. Pro čas události tedy použiješ ser, pro polohu člověka estar.
Hay una cafetería en la planta baja. V přízemí je kavárna. Oznamuješ, že tam nějaká kavárna je. La cafetería está en la planta baja říká Kavárna je v přízemí a umisťuje už vymezenou kavárnu. S hay představíš kavárnu, se está řekneš, kde je kavárna, o které už víme.
Také podmět nemusíš všude vyslovovat. Tengo una reserva y necesito la llave znamená Mám rezervaci a potřebuju klíč. Opakované yo by bez zvláštního důrazu nebylo nutné. Zájmeno je v pořádku, pokud chceš zdůraznit právě sebe; jinak si většinou vystačíš se slovesnými tvary. Pro význam slovesa se vrať k „Ser a estar aneb dvě slovesa pro české být“ nebo k „Tener pro hlad, žízeň, věk i strach“.
U předložek začni vazbou slovesa
Česky se „ptáš někoho na něco“. Ve španělštině se nauč celou konstrukci, například Le pregunto la dirección a la recepcionista. Ptám se recepční na adresu. Zájmeno le souvisí s osobou, které otázku kladeš, a la dirección označuje obsah otázky. České ptát se koho tu tedy nevede ke stejnému druhu předmětu jako ve španělštině. Nauč se celou větu i s le a a la recepcionista.
Pienso en las próximas vacaciones. Myslím na příští dovolenou. Španělská vazba je tady pensar en algo, i když v českém překladu říkáš na. Sloveso pensar si proto v tomto významu zapiš rovnou s en.
Espero a mi compañera delante del edificio. Čekám na kolegyni před budovou. Před osobou stojí osobní a. U věty Espero una respuesta, čekám na odpověď, stejnou předložku nepřidáváš. Česky čekáš na kolegyni i na odpověď. Španělsky se ale předložka řídí tím, zda jde o osobu: a mi compañera, ale una respuesta.
Při opravě nejdřív najdi sloveso a řekni si, kdo nebo co po něm následuje. Pak ověř celou vazbu i s předložkou nebo zájmenem. K této kontrole patří články „Osobní a ve větě Veo a María“ a „Lo, la, le a proč není každé zájmeno stejné“. Samotná česká pádová otázka ti španělskou vazbu neurčí.
Zeptej se, zda popisuješ věc, nebo způsob
Česky rozlišujeme dobrý a dobře. Stejný rozdíl potřebuješ zachovat i ve španělštině, kde se mohou plést bueno a bien. Chybná věta Mi compañero trabaja muy bueno se v zamýšleném významu opraví na Mi compañero trabaja muy bien. Kolega pracuje velmi dobře. Popisuješ způsob jeho práce.
Mi compañero es un buen cocinero. Kolega je dobrý kuchař. Tady říkáš, jaký je kuchař, a proto potřebuješ přídavné jméno. Bueno se před mužským podstatným jménem v jednotném čísle krátí na buen.
Při kontrole vlastního odstavce začni slovesy: hodí se k tomu, co chceš říct, a mají správnou osobu? Pak projdi podstatná jména s jejich členy a přídavnými jmény. Nakonec ověř vazby a slova jako bueno a bien. Pokud se stejná chyba opakuje, napiš si správnou celou větu a vedle ní vlastní obměnu.
Pro poslední dvojici ti pomůže „Bueno, bien, malo a mal bez českých zkratek“. U opravené věty si vždy řekni i proč: bien, protože popisuji způsob práce; el color, protože španělské slovo je mužského rodu. Důvod opravy ti pomůže i v nové větě, kterou jsi ještě neviděl.
Procvič si to
0 / 3Najdi přirozenou španělskou podobu české věty.
1Chceš říct, že barva nátěru je hezká. Která věta respektuje rod slova color?
2Která věta běžně vyjadřuje věk člověka „je mi čtyřicet“?
3Doplň „Tu hermana cocina muy ___“ ve významu „vaří velmi dobře“.
U příští opravy si nech vedle sebe chybnou i správnou větu a poznamenej si, co tě k chybě vedlo. V nové obměně pak snadněji poznáš stejný problém. Potřebné pravidlo můžeš zopakovat ve videolekcích a další slovesné věty skládat i s kartami Slovesa Španělsky Hravě.
