Yo hablo, tú escuchas: osobní zájmena a kdy podmět vyslovit

„Vařím doma.“ A teď: „Já vařím a ty nakoupíš.“ V první větě české já nepotřebuješ, ve druhé se hodí při rozdělování úkolů. Španělština funguje podobně. Z tvaru cocino poznáš, kdo vaří, takže nemusíš pokaždé přidávat yo. Když ale porovnáváš sebe s druhým člověkem, zájmena pomohou. Hodí se i při změně osoby nebo tam, kde by nebylo jasné, o kom mluvíš. Nejdřív si připomeňme celou řadu a pak si ukážeme, kdy ji opravdu použiješ.

Další věty o sobě i o druhých si můžeš procvičit v mém videokurzu španělštiny. Zatím si ke každému zájmenu připoj i odpovídající sloveso.

Zájmeno podmětu odpovídá na otázku kdo

Pro jednotné číslo potřebuješ yo, já, tú, ty, él, on, ella, ona, a usted, vy při oslovení jednoho člověka. S usted se ale pojí sloveso ve třetí osobě: usted habla, stejně jako él habla nebo ella habla. Přestože česky vykáš, španělské sloveso zůstává v jednotném čísle.

Yo preparo la cena. Já připravuji večeři. Podmětem je člověk, který činnost vykonává, a preparo odpovídá první osobě jednotného čísla.

Tú eliges la película. Ty vybereš film. Tú má čárku, protože znamená ty. Bez čárky by šlo o přivlastňovací tu ve spojení tu película, tvůj film.

Pro množné číslo používáš nosotros, nosotras, my, vosotros, vosotras, vy při neformálním oslovení v oblastech, kde se tyto tvary používají, ellos, ellas, oni či ony, a ustedes, vy ke skupině. Ženské podoby nosotras, vosotras, ellas označují ženskou skupinu; běžný gramatický mužský tvar se používá také pro smíšenou skupinu.

Nosotras estudiamos juntas. My se učíme společně. Žena tu mluví za sebe a další ženy. Sloveso estudiamos znamená učíme se a je stejné u nosotros i nosotras.

Oslovení a sloveso drž pohromadě

Srovnej vosotros trabajáis a ustedes trabajan. V Americe je ustedes běžným oslovením skupiny i v neformálním hovoru; ve velké části Španělska se neformálně používá vosotros či vosotras. Další důležitou regionální možností při oslovení jednotlivce je vos, které má podle oblasti vlastní slovesné tvary. Pro vlastní mluvení se drž té podoby oslovení, kterou se právě učíš, a připojuj k ní odpovídající sloveso.

¿Ustedes necesitan una mesa grande? Potřebujete velký stůl? Oslovuješ více lidí, ale sloveso má tvar třetí osoby množného čísla. Tvar třetí osoby tu tedy slouží k přímému oslovení.

Ellas trabajan en el mismo edificio. Ony pracují ve stejné budově. Zájmeno ellas označuje ženskou skupinu, o které mluvíš. Tvar trabajan by bez kontextu mohl patřit také k ellos nebo ustedes.

Neuč se proto zájmena jen jako český seznam já, ty, on. Připoj vždy jedno jednoduché sloveso. Pak změň situaci: jednou mluvíš s člověkem přímo, podruhé o něm vyprávíš někomu jinému. Dobře tak odlišíš například ustedes, když oslovuješ skupinu, od ellos, když o ní mluvíš.

Když je osoba jasná, zájmeno často vynecháš

Na otázku ¿Dónde vives?, Kde bydlíš?, můžeš přirozeně odpovědět Vivo cerca del río, Bydlím blízko řeky. Nemusíš přidat yo, aby věta byla úplná. Z koncovky i předchozí otázky je jasné, že mluvíš o sobě. Podobně Llegamos mañana, Přijedeme zítra, nepotřebuje povinné nosotros.

Trabajo por la mañana y estudio por la tarde. Dopoledne pracuji a odpoledne se učím. U obou činností zůstává stejný známý podmět. Neustálé yo trabajo y yo estudio by v neutrálním kontextu mohlo působit zbytečně těžkopádně.

Zájmeno ale nemusíš škrtat z každé věty. Někde se používá častěji, jinde méně; záleží na oblasti, situaci i člověku. Samotné vyslovení yo tedy ještě nemusí znamenat silné zdůraznění.

Podmětové yo, tú také nezaměňuj za me, te. Ve větě Tú me escuchas, Ty mě posloucháš, je tú ten, kdo poslouchá, zatímco me označuje mě jako poslouchanou osobu. Tú odpovídá na otázku kdo poslouchá, me na otázku koho poslouchá. Proto je nemůžeš zaměnit.

Zájmeno přidej při kontrastu nebo nejasnosti

Yo cocino y tú compras el pan. Já vařím a ty koupíš chleba. Rozděluješ úkoly, takže vyslovená zájmena jasně staví obě osoby proti sobě. Hned je jasné, co má udělat každý z vás.

Ana y Pablo viven en Brno. Ella trabaja en una biblioteca y él trabaja en casa. Ana a Pablo bydlí v Brně. Ona pracuje v knihovně a on pracuje doma. Zájmena ella a él tu pomáhají odlišit dva lidi, které jsi právě představil. Kdyby posluchač nevěděl, koho označuje él, řekni raději rovnou jméno. Samotné on neznámého člověka nepředstaví ani v češtině.

U třetí osoby může být tvar slovesa společný více lidem. Když v místnosti mluvíš o Aně, Petrovi a hostovi, samotné trabaja aquí nemusí stačit. Přidej ella, él, usted nebo konkrétní jméno podle zamýšleného významu. Při kontrole si polož jednoduchou otázku: Ví posluchač, kdo tuto činnost dělá? Pokud ano, zájmeno často nepotřebuješ. Pokud ne, vyslov ho nebo člověka pojmenuj přímo.

Řekni, co obvykle děláš ráno, a zkus vynechat yo tam, kde ho nepotřebuješ. Potom rozděl úkoly mezi sebe a někoho blízkého: tady už se yo a tú mohou hodit. Další vzory najdeš v kurzu španělštiny a různé slovesné osoby si můžeš opakovat se slovesnými kartami Španělsky Hravě.