Jak popsat věc a sladit přídavná jména

Chceš v obchodě požádat o červenou košili. Slovo camisa znáš, slovo rojo také, a přesto výsledná věta potřebuje malou úpravu: una camisa roja. Ve španělštině se popisná slova přizpůsobují tomu, co popisují. Když mluvíš o košilích, řekneš camisas rojas. Českému studentovi není shoda neznámá, ale jiný rod podstatného jména a některé neměnné koncovky ho snadno rozhodí. Ukážeme si proto, co se mění pravidelně, co zůstává stejné a jak si výsledek ověřit na celé větě. Hodí se to stejně při popisu hotelu, člověka i vlastního bytu.

Pokud chceš tuto stavbu vět postupně rozvíjet, můžeš pokračovat v mém videokurzu španělštiny. Teď nám stačí několik konkrétních předmětů a ochota dívat se na ně španělsky.

Popis sleduje podstatné jméno

Přídavné jméno obvykle přebírá rod a číslo jména, ke kterému patří. U pravidelných přídavných jmen na o se mužský tvar může změnit na ženský s a. Un libro rojo je červená kniha, una camisa roja červená košile. V množném čísle pak stojí libros rojos a camisas rojas. Neřiď se při tom českým překladem. Španělské libro je mužské, přestože česká kniha ženská.

Tengo una mochila pequeña. Mám malý batoh. Protože mochila patří k ženskému rodu, přídavné jméno má podobu pequeña.

El hotel tiene dos habitaciones pequeñas. Hotel má dva malé pokoje. Ve španělštině jsou pokoje habitaciones, tedy ženská jména v množném čísle. Proto potřebuješ pequeñas, ne tvar odvozený od českého slova pokoj.

Při procvičování si podstatné jméno a popis představuj jako dvojici. Když změníš jednu část, druhá na to musí reagovat. Samostatný seznam barev nebo vlastností ti tuto souvislost neukáže tak dobře jako tři krátké věty o věcech kolem tebe.

Některé koncovky rod nerozlišují

Přídavná jména jako grande, interesante, fácil mají pro mužský a ženský rod stejnou podobu. To neznamená, že se nikdy nemění. V množném čísle řekneš grandes, interesantes, fáciles. Rod se tady prostě neukazuje rozdílem mezi o a a.

Es un libro interesante. Je to zajímavá kniha.

Es una película interesante. Je to zajímavý film. Španělské película je ženské a libro mužské, ale interesante se v jednotném čísle nemění. Český překlad si přitom opět žije podle českých rodů.

Estos ejercicios son fáciles. Tato cvičení jsou snadná. U fáciles přibyla množná koncovka a pravopis zachoval přízvuk potřebnou čárkou. Není správné vytvořit ženský tvar pouhým nahrazením posledního e písmenem a.

Proto je užitečné učit se přídavné jméno i s příkladem obou rodů. Když vidíš vedle sebe un problema difícil a una pregunta difícil, dostaneš jasnější obraz než ze samotného českého překladu „obtížný“.

Národnosti a lidé nejsou vždy stejný vzorec

U řady označení národnosti se tvar podle rodu mění. Un estudiante checo je český student, una estudiante checa česká studentka. Español může přejít na española. Nemusí tedy jít jen o jednoduchou výměnu koncového o. Naopak třeba canadiense nebo belga používají pro oba rody stejnou podobu.

Mi amiga es checa y su marido es español. Moje kamarádka je Češka a její manžel je Španěl. V běžném popisu národnosti píšeme tato slova malým počátečním písmenem, přestože čeština může u podstatných jmen postupovat jinak.

Pokud jedním přídavným jménem popisuješ skupinu mužských i ženských jmen, v běžné gramatické shodě se používá mužské množné číslo. Mi hermano y mi hermana son simpáticos. Můj bratr i moje sestra jsou sympatičtí. Když popisuješ jen ženy, můžeš říct Mis amigas son simpáticas. Pro začátek je důležité slyšet, k jaké skupině popis patří.

Kam popis ve větě položit

Pro běžný rozlišující popis často dobře funguje přídavné jméno za jménem: una mesa blanca, un coche pequeño, una ciudad tranquila. Pokud vybíráš mezi různými předměty, taková poloha přirozeně doplní potřebnou vlastnost. Španělština ovšem připouští i přídavná jména před jménem a u některých může umístění posunout význam. Není proto dobré učit se absolutní pravidlo „přídavné jméno musí být vždy až za podstatným“.

Stejná shoda platí i tehdy, když vlastnost stojí až za slovesem. La mesa es blanca. Stůl je bílý. Las mesas son blancas. Stoly jsou bílé. Při změně jednotného čísla na množné se podívej na všechny části věty, ne jen na samotné jméno.

Zkus teď popsat vlastní pokoj. Vyber jednu věc, její barvu a velikost. Pak přidej další kus stejného druhu a větu proměň. Taková malá úprava tě naučí víc než deset mechanických doplňovaček, ve kterých ani na chvíli nepřemýšlíš o tom, co doopravdy říkáš.

Rozhlédni se a vytvoř tři vlastní popisy. U každého si ověř, ke kterému jménu přídavné jméno patří. Ve videolekcích můžeš pokračovat k delším větám a s pexesem Španělsky Hravě si dopřát další jazykové opakování. Nejde jen o správnou koncovku. Chceš přece, aby druhý člověk poznal přesně tu věc, kterou máš na mysli.