Určitý, neurčitý a žádný člen

Když česky řekneš „koupil jsem knihu a kniha je výborná“, všechno potřebné vyřešíš slovosledem a situací. Španělština si navíc pomůže členem. Poprvé představí un libro, potom už může mluvit o el libro. Nejde přitom jen o překlad českých slov „nějaký“ a „ten“. Členy mají vlastní zvyklosti, které se projeví u povolání, zálib i běžných vět o životě. Zkusíme si je proto vysvětlit přes krátké situace. Jakmile poznáš, co o věci ví mluvčí a posluchač, začneš členy vnímat jako užitečnou informaci, ne jako povinnou slabiku navíc.

Pro další stavbu vět se členy můžeš navázat v mém videokurzu španělštiny. Nejprve ale potřebuješ pochopit, co vlastně jejich výběrem sděluješ.

Nová věc a věc, kterou už poznáme

Neurčité členy mají podoby un, una, unos, unas. Řídí se rodem a číslem podstatného jména. Určité členy jsou el, la, los, las. Při rozhodování tedy řešíš dvě otázky: jaké jméno následuje a jakou úlohu má v rozhovoru. Samotná znalost rodu ti ještě neurčí, který typ členu použít.

He comprado un libro. El libro es muy interesante. Koupil jsem knihu. Ta kniha je hodně zajímavá. V první větě ji do rozhovoru přivádíš, ve druhé už se k ní vracíš. Posluchač chápe, o které knize mluvíš, i když dosud neslyšel její název.

Někdy věc poznáme rovnou ze situace. V kavárně můžeš říct La cuenta, por favor. Účet, prosím. Nemusíš ho nejprve představovat větou s neurčitým členem. Z prostředí je zřejmé, jaký účet chceš. Určitost tedy není odměna za to, že slovo zaznělo podruhé. Je to způsob, jak označit něco, co mají účastníci rozhovoru dostatečně vymezené.

Busco una farmacia. Hledám lékárnu. Neurčitý člen zde dobře odpovídá tomu, že potřebuješ nějakou lékárnu, nikoli nezbytně jednu konkrétní známou provozovnu.

Proč má káva někdy člen a jindy ne

Me gusta el café. Mám rád kávu. Mluvíš obecně o kávě jako druhu nápoje. Ve španělštině tu stojí určitý člen, přestože česky nemusíš říkat „ta káva“. Stejně můžeš vyjádřit zálibu větou Me gustan los libros. Mám rád knihy.

Tomo café por la mañana. Ráno piju kávu. Tady zase nepočítáš jednotlivé porce a jméno stojí bez členu. Když v kavárně objednáš un café, objednáváš jednu porci. Stejné podstatné jméno se tedy přizpůsobuje tomu, co právě potřebuješ sdělit.

U jídla, materiálu nebo jiných látek není dobré učit se jednoduchý zákaz členu. Rozdíl mezi agua, el agua a un agua vzniká z kontextu. Pro začátek si ukládej celé užitečné věty a pozoruj, zda mluvíš o druhu, množství, konkrétní věci nebo jednotlivé porci.

Povolání a popis člověka

Když prostě uvedeš své povolání, člen obvykle nepotřebuješ. Soy profesor. Jsem učitel. Mi hermana es médica. Moje sestra je lékařka. Tato informace člověka zařazuje podle jeho práce. Nepřidávej automaticky un jen proto, že angličtina by ho v podobné větě použila.

Jakmile povolání blíže hodnotíš nebo rozvíjíš, neurčitý člen často dává přirozený smysl. Es un profesor muy paciente. Je to velmi trpělivý učitel. Nevyslovuješ jen profesní nálepku, ale popisuješ určitý typ člověka. Vedle toho může stát Es el profesor de mi hija. Je to učitel mojí dcery. Dcerou a vztahem k ní jsi osobu konkrétně určil.

Podobně se členy chovají i v dalších spojeních. Proto je užitečnější rozumět celé větě než memorovat heslo „před povoláním nikdy člen“. Krátké pravidlo je opora pro začátek, nikoli zákaz všech jiných konstrukcí.

Al, del a poslední kontrola věty

Předložka a a člen el se běžně spojí do al. Předložka de a člen el vytvoří del. Řekneš Voy al supermercado, jdu do supermarketu, a Vengo del trabajo, přicházím z práce. U ženského členu se nic podobného neděje: Voy a la estación. Jdu na nádraží.

Nezaměňuj člen el s osobním zájmenem él. Ve větě Hablo de él, mluvím o něm, píšeš dvě slova. Čárka i gramatická úloha jsou důležité. Nejde o stejné spojení jako del libro, o knize.

Při vlastním psaní si zkus položit jednu praktickou otázku: chci představit novou věc, mluvím o něčem známém, nebo potřebuji běžné spojení bez členu? Potom zkontroluj rod a číslo. A nakonec si větu řekni nahlas včetně členu. Právě pravidelné vyslovování celých spojení pomáhá, aby se el, la nebo un nestaly drobnými slovy, která ve skutečném rozhovoru pořád zapomínáš.

Zkus ve vlastním pokoji pojmenovat tři nové věci a potom o nich říct druhou větu s určitým členem. Pokud chceš víc souvislostí, pokračuj ve videolekcích. K pravidelnému opakování můžeš využít i Herní svět španělštiny. Členy si nejlépe osvojíš tam, kde opravdu mění informaci, kterou druhému předáváš.