Pues, bueno, o sea a es que: jak získat čas a vést řeč

Někdo se tě zeptá na víkend a ty víš, co chceš říct, jen si nemůžeš vybavit jedno slovo. Z úst mezitím vychází bueno, pues, bueno. Ta slůvka nejsou špatně, každé ale v rozhovoru něco dělá: naváže, posune řeč dál nebo uvede vysvětlení. Když potřebuješ jen chvíli přemýšlet, můžeš se také prostě odmlčet. I ve španělštině je krátká pauza úplně normální.

Vlastní věty můžeš procvičovat také ve videolekcích španělštiny. U těchto drobných výrazů přitom pomůže poslouchat, co zaznělo před nimi a co po nich.

Pues naváže, bueno pomůže přejít dál

Na otázku ¿Qué hacemos ahora?, „Co budeme dělat teď?“, můžeš odpovědět Pues podemos dar un paseo. „Tak se můžeme projít.“ Pues zde uvádí reakci a váže ji k předchozí otázce. Nepotřebuješ ho doslova překládat jedním českým slovem ve všech větách. V jiném kontextu může mít například příčinnou funkci, ale v tomto rozhovoru není českým „protože“.

Bueno může signalizovat přechod: Bueno, pasamos al siguiente punto. „Dobře, přejdeme k dalšímu bodu.“ Někdy jím mluvčí reaguje zdrženlivěji: Bueno, no está mal, pero falta algo. „No, není to špatné, ale něco tomu chybí.“ Kladné slovníkové „dobrý“ tedy samo nevysvětlí, co výraz v reakci dělá.

Intonace a pokračování jsou důležité. Samotné protažené bueno může naznačit váhání, ale bez situace mu nelze přidělit jeden jistý postoj. Pro vlastní mluvení je užitečnější jednoduchý přechod s jasným pokračováním než pokus napodobit každý zvuk, který slyšíš v seriálu.

O sea přeformuluje, es que vysvětlí

La reunión es a las dieciséis, o sea, a las cuatro de la tarde. „Schůzka je v šestnáct hodin, tedy ve čtyři odpoledne.“ O sea uvádí jiné vyjádření téhož údaje. Piš ho jako dvě slova. V této větě nepřidává další čas schůzky, jen ten původní objasňuje.

No voy a poder llegar a las seis. Es que salgo del trabajo a esa hora. „Nebudu moct dorazit v šest. Já totiž v tu dobu končím v práci.“ Es que uvádí vysvětlení předchozí odpovědi. Podle tónu může znít vstřícně, obranně nebo podrážděně. Samotný obrat proto nedělá z věty zdvořilou omluvu.

V pracovním psaní bývá vhodné důvod formulovat přímo: No podré asistir porque tengo otra reunión. „Nebudu se moci zúčastnit, protože mám jinou schůzku.“ V běžném pracovním hovoru se es que použít dá. Vysvětlení ovšem musí odpovídat na to, o čem právě mluvíte.

Když hledáš slovo, klidně se odmlč

A ver může uvést chvíli přemýšlení nebo kontrolu: A ver, tengo la información en este mensaje. „Tak se podíváme, mám informaci v této zprávě.“ Nezaměňuj ho při psaní s infinitivem haber. Když se chceš opravdu podívat do zprávy, přirozeně následuje konkrétní krok.

¿Cómo se dice «záloha» en español? „Jak se španělsky řekne záloha?“ U významově nejasného českého slova přidej opis, protože překlad může záležet na situaci. Me refiero al dinero que se paga antes del resto. „Myslím tím část peněz, kterou zaplatíš před doplacením zbytku.“ I bez hledaného podstatného jména jsi už předal potřebný význam.

Můžeš také říct Un momento, estoy buscando la palabra, „Moment, hledám to slovo“, a krátce se odmlčet. Pauza sama není gramatická chyba. Jestli myšlenku ještě nemáš hotovou, pomůže ti víc nádech a jednoduchá věta než řetěz několika výplní. Když potřebuješ hledat v podkladech, hodí se Déjame comprobar un dato, „Nech mě ověřit jeden údaj“.

Osm situací a jeden přetížený dialog

Zkus ke každému cíli vybrat strategii ještě před přečtením modelu.

1. Navazuješ na otázku po plánu: Pues podemos empezar mañana. „Tak můžeme začít zítra.“
2. Přecházíš k další části: Bueno, seguimos con el presupuesto. „Dobře, pokračujeme rozpočtem.“
3. Objasňuješ čas: A las quince, o sea, a las tres. „V patnáct, tedy ve tři.“
4. Vysvětluješ odchod: Es que tengo que recoger a mi hija. „Já totiž musím vyzvednout dceru.“
5. Hledáš údaj: A ver, lo tengo apuntado aquí. „Tak se podíváme, mám to tady poznamenané.“
6. Chybí ti slovo: ¿Cómo se dice esto en español? „Jak se to řekne španělsky?“
7. Potřebuješ promyslet odpověď: Un momento, por favor. „Moment, prosím.“ Potom ponech pauzu.
8. Opravuješ vlastní formulaci: O sea, quería decir el jueves, no el martes. „Tedy chtěl jsem říct čtvrtek, ne úterý.“

Teď zkus upravit dvě odpovědi v přetíženém dialogu. Význam zachovej, slova bez funkce vynech.

Eva: ¿Puedes quedar mañana? „Můžeš se zítra sejít?“

Ty: Bueno, pues, o sea, pues mañana, es que, bueno, mañana puedo. „No, tak, tedy, tak zítra, totiž, no, zítra můžu.“

Eva: ¿Por la mañana o por la tarde? „Dopoledne, nebo odpoledne?“

Ty: O sea, pues, bueno, por la tarde. „Tedy, tak, no, odpoledne.“

Možná úprava: Pues mañana puedo. „Tak zítra můžu.“ A v druhé odpovědi: Por la tarde. ¿A qué hora te viene bien? „Odpoledne. V kolik se ti to hodí?“ Pauza před odpovědí by posloužila stejně dobře. Potom si nahraj vlastní odpověď a poslechni, zda neopakuješ některý výraz jen ze zvyku.

Vyber si tři otázky a odpověz na každou jednou s vhodným spojovacím výrazem a jednou po krátké pauze. Pro další tvoření vět můžeš využít videolekce a obecné opakování doplnit Herním světem španělštiny. Při poslechu vlastní nahrávky sleduj, zda každé malé slovo skutečně pomáhá pochopit návaznost.