Obrácené otazníky a vykřičníky: kde otázka a zvolání opravdu začínají

„Lucío, přijedeš zítra v šest?“ Kam při překladu do španělštiny vložíš obrácený otazník? Před jméno, nebo až za něj? Stejnou otázku si položíš, když chceš napsat „Jestli máš čas, můžeš přijít dřív?“ Začátek otázky se totiž nemusí krýt se začátkem celé věty. Úvodní ¿ nebo ¡ ukáže čtenáři, odkud má text číst jako otázku či zvolání. Podle toho pak vybereš i malé nebo velké písmeno.

Další každodenní věty můžeš procvičovat v mém videokurzu španělštiny. Tady se soustředíme na to, jak je přehledně zapsat.

Značky obklopují právě otázku nebo zvolání

Přímá otázka má pár ¿ ?, přímé zvolání pár ¡ !. Značky přiléhají k prvnímu a poslednímu slovu příslušného úseku. Nepíšeš po obráceném znaku mezeru a nevkládáš ji ani před znak závěrečný. Před další samostatnou větou naopak běžná mezera být má.

¿Tienes el número del vuelo? Máš číslo letu? Celé sdělení je přímou otázkou, takže začíná obráceným otazníkem a velkým T.

¡Qué buena noticia! To je skvělá zpráva! Také zvolání dostává úvodní znak. Všimni si, že vykřičníky stojí opravdu na obou stranách, stejně jako otazníky u otázky.

V neformálních zprávách můžeš někdy vidět pouze závěrečný znak. To však není důvod přestat úvodní znak používat ve vlastním pečlivém textu. Zjisti si, jak ho napsat na své klávesnici, a vkládej oba znaky rovnou. Dodatečné hledání začátku všech otázek bývá zbytečná práce a snáz při něm něco přehlédneš.

Začátek otázky nemusí být začátkem věty

Před otázkou může stát úvodní část souvětí. Značku umístíš až tam, kde začíná tázací úsek. První slovo uvnitř značek pak automaticky nedostane velké písmeno, protože nezačíná novou větu. Samotné ¿ tedy není pokyn napsat velké písmeno.

Si llegas temprano, ¿puedes esperarme en la entrada? Jestli dorazíš brzy, můžeš na mě počkat u vchodu? Podmínka stojí před otázkou. Za čárkou proto následuje ¿puedes s malým p.

Pero ¿dónde has dejado la mochila? Ale kde jsi nechal batoh? Otazník se otevírá před samotnou otázkou a dónde zůstává malé, protože celé sdělení už začalo slovem Pero.

Cuando abras la caja, ¡qué sorpresa te vas a llevar! Až otevřeš krabici, to budeš překvapený! Stejný princip se vztahuje na zvolací úsek uvnitř delšího sdělení.

Při psaní si nejdřív odděl úvodní sdělení od otázky. Ve větě se Si llegas temprano říkáš podmínku; teprve potom se ptáš, zda na tebe druhý počká. Právě před tuto otázku patří úvodní znak.

Oslovení může stát venku i uvnitř

Oslovení před otázkou obvykle stojí mimo otazníky a odděluje se čárkou. Když ho připojíš na konec otázky, zůstane uvnitř. Podívej se na stejné jméno na obou místech.

Lucía, ¿llegas mañana a las seis? Lucío, přijedeš zítra v šest? Jméno oslovované osoby stojí před otázkou, proto ho odděluje čárka a následuje malé l ve slově llegas.

¿Llegas mañana a las seis, Lucía? Přijedeš zítra v šest, Lucío? Oslovení je tentokrát součástí uzavřeného tázacího úseku. Čárka před ním se neztrácí.

Jméno Lucía má v obou větách velké L, protože je to vlastní jméno. Mění se však začátek slova llegas: jednou stojí uprostřed věty, podruhé na jejím začátku. Zkus si do obou vzorů dosadit jméno člověka, kterému opravdu píšeš.

Konec věty a nepřímá otázka

Za závěrečné ? nebo ! nepřidávej další tečku, pokud tím končí příslušná věta. Následující samostatná věta začne velkým písmenem. Za závěrečným znakem ale může následovat jiná interpunkce, třeba čárka, pokud ji stavba delší věty vyžaduje.

¿Tienes un minuto? Necesito preguntarte algo. Máš minutku? Potřebuji se tě na něco zeptat. Za prvním otazníkem není nadbytečná tečka a další věta začíná velkým N.

Dime cuándo llega el tren. Řekni mi, kdy přijede vlak. Jde o žádost obsahující nepřímou otázku. Otazníky proto nepíšeš; tázací cuándo si přesto ponechá čárku.

Srovnej ¿Cuándo llega el tren?, Kdy přijede vlak? V obou případech zjišťuješ příjezd vlaku. Jednou se ptáš přímo, podruhé druhého žádáš, aby ti to řekl. Při závěrečné kontrole si proto polož tři malé otázky: Je dotaz přímý? Která slova do něj patří? Končí tu celá věta? Pak už umístění obou znaků nemusíš hádat.

Zkus napsat kamarádovi otázku s oslovením a potom žádost „Řekni mi, kdy přijdeš“. Uvidíš, že stejné zjišťování můžeš zapsat s otazníky i bez nich. Další věty z běžných rozhovorů najdeš v kurzu španělštiny. Až si budeš opakovat s deskovou hrou Španělsky Hravě, zkus některou vlastní otázku také napsat.