Poder, querer, tener que a hay que

Kamarád navrhne výlet a ty potřebuješ odpovědět víc než jen ano nebo ne. Chceš jet, můžeš jet, nebo nejdřív musíš dokončit práci? Právě takové malé rozdíly drží běžný rozhovor pohromadě. Ve španělštině je vyjádříš pomocí několika velmi častých sloves a vazeb: poder, querer, tener que a hay que. Mají jednu společnou výhodu. Když za ně připojíš další činnost, většinou ji necháš v infinitivu. Nemusíš tedy ve stejné jednoduché konstrukci časovat všechno, co ve větě vidíš. Stačí si ujasnit, kdo chce, kdo může a na koho dopadá povinnost.

Pro souvislé skládání podobných vět můžeš využít můj online videokurz španělštiny. Teď si tyto možnosti rozebereme na obyčejném plánu dne.

Poder pro možnost a dovolení

Puedo salir a las cinco. Můžu odejít v pět. ¿Puedes ayudarme? Můžeš mi pomoct? Hoy no podemos ir. Dnes nemůžeme jít nebo jet. Poder zde vyjadřuje možnost udělat něco v určité situaci. Nemusí říkat, jestli sis činnost někdy osvojil jako dovednost.

Přítomné tvary jsou puedo, puedes, puede, podemos, podéis, pueden. Všimni si zejména rozdílu mezi puedo a podemos. Za nimi stojí další sloveso bez časovací koncovky: puedo trabajar, podemos trabajar. Věta puedo trabajo by spojovala dvě časované podoby tam, kde tato konstrukce potřebuje infinitiv.

Poder využiješ také při žádosti o dovolení. ¿Puedo abrir la ventana? Můžu otevřít okno? Sloveso není samo o sobě zárukou formálnosti či neformálnosti. Záleží také na oslovení, tónu a celém kontextu. Když oslovuješ neznámého člověka zdvořile, můžeš použít ¿Puede ayudarme, por favor?

Querer pro přání a záměr

Quiero aprender español. Chci se naučit španělsky. Queremos viajar en otoño. Chceme cestovat na podzim. Řada quiero, quieres, quiere, queremos, queréis, quieren má stejně jako poder změnu v části osob, ale jinou samohlásku.

Rozdíl může být v jediné větě velmi důležitý: Quiero ir, pero no puedo. Chci jít, ale nemůžu. Není to odmítnutí zájmu o výlet. Člověk by se rád přidal, jen mu v tom něco brání. Naopak Puedo ir, pero no quiero znamená můžu jít, ale nechci. Podmínky vyhovují, chybí vůle.

Když někdo odpoví na pozvání Quiero, pero tengo que trabajar, sděluje chci, ale musím pracovat. V běžné konverzaci může samozřejmě zvolit jemnější formulaci. Pro pochopení jednotlivých částí je však takto postavená věta velmi přehledná. Zájem, možnost a povinnost se nemusí shodovat.

Tener que spojuje povinnost s člověkem

Tengo que estudiar. Musím se učit. Tenemos que salir temprano. Musíme vyrazit brzy. Sloveso tener vyčasuješ podle osoby, ale que zůstává součástí vazby. Nevynechávej ho. Potom následuje infinitiv, takže například máme něco udělat bude tenemos que hacer algo.

Povinnost může vycházet z vnějších okolností i vlastního rozhodnutí, které vnímáš jako nutné. Tengo que comprar leche znamená musím koupit mléko. Není potřeba hledat úřední příkaz. Prostě ti mléko chybí a zahrnul jsi nákup mezi úkoly.

Pozor na zápornou větu. No tienes que venir zpravidla znamená nemusíš přijít, nikoli nesmíš přijít. Zápor ruší povinnost. Jestli chceš vyjádřit zákaz nebo silné nedoporučení, potřebuješ jinou formulaci podle situace. Je to praktický rozdíl, který může při domlouvání schůzky úplně změnit tón tvého sdělení.

Hay que pro obecné je potřeba

Hay que reservar. Je potřeba rezervovat. Para aprender un idioma, hay que practicar. Chceš-li se naučit jazyk, je potřeba procvičovat. V těchto větách nečasuješ haber podle lidí. Neříkáš hay que pro já a jiný tvar pro my. Konstrukce je neosobní a konkrétního vykonavatele nechává na kontextu.

Srovnej Tenemos que reservar una mesa a Hay que reservar una mesa. V první větě pojmenuješ naši povinnost. V druhé vyslovíš obecnou nutnost rezervace. Může být samozřejmě jasné, že rezervovat budeme my, ale gramaticky tuto osobu nevyjadřuješ tvarem hay.

Setkáš se i s deber: Debes descansar. Měl bys odpočívat nebo máš odpočívat, podle kontextu. Síla rady či povinnosti nevychází pouze z jediného slovesa. Pro první věty proto začni jasnými situacemi: dnes můžu, zítra chci, teď musím a obecně je potřeba. Pak si zkus krátkou odpověď Quiero ir al cine, pero hoy tengo que estudiar. Podemos ir mañana. Chci jít do kina, ale dnes se musím učit. Můžeme jít zítra.

Napiš si jednu věc, kterou chceš udělat, jednu, kterou můžeš udělat, a jednu dnešní povinnost. Ve videokurzu španělštiny můžeš podobné stavební kameny procházet systematicky. A pro vlastní kombinování sloves a osob se hodí karty Španělsky Hravě, aby každé opakování vedlo k nové použitelné větě.