Otázky, které rozhovor opravdu otevřou

Na začátku rozhovoru se ještě dá vystačit s úsměvem a pozdravem. Pokud ale chceš zjistit, odkud někdo je, co dělá nebo kdy má čas na kávu, potřebuješ otázky. Nemusíš přitom hned vytvářet dlouhé věty. Několik krátkých tázacích výrazů ti dovolí získat spoustu nových informací a zároveň reagovat na odpověď druhého. Důležité je nezaměňovat samotnou otázku s mechanickým dosazováním českých slov do španělského pořadí. Ukážeme si proto konkrétní spojení, jejich běžné odpovědi a také způsob, jak z první jednoduché otázky pokračovat dál. Právě tam se z jazykového cvičení začíná stávat skutečné povídání.

Pokud chceš otázky propojovat s další slovní zásobou a větami, můžeš pokračovat v mém videokurzu španělštiny. Nejdřív ale využijeme to, co už možná dávno znáš.

Na co se vlastně potřebuješ zeptat

Základní tázací výrazy jsou qué, quién, dónde, cuándo, cómo, cuánto a por qué. Ptají se například na věc, člověka, místo, čas, způsob, množství nebo důvod. Ve své tázací funkci mají psanou čárku. Není to ozdoba navázaná jen na otazník, ale součást jejich pravopisu.

¿Qué haces? Co děláš? Odpověď může být Trabajo en una oficina, pracuju v kanceláři, pokud se ptáš na práci nebo běžnou činnost. V konkrétní situaci ale stejná otázka může znamenat „co právě děláš?“ Kontext je důležitý i u krátkých vět.

¿Quién es Ana? Kdo je Ana? Tady hledáš totožnost člověka, nikoli místo, kde se zrovna nachází. Pokud se ptáš na více lidí, použiješ quiénes: ¿Quiénes son tus amigos? Kdo jsou tvoji kamarádi?

Nesnaž se proto odříkat všechna tázací slova najednou. Nejdřív si v hlavě pojmenuj, jakou informaci postrádáš. Pak k ní vyber otázku, kterou už umíš zasadit do jednoduché věty.

Místo, čas a způsob

¿Dónde vives? Kde bydlíš? Běžná odpověď může být Vivo en Praga, bydlím v Praze. Předložka v odpovědi není doslovně obsažená v českém slově „kde“, přesto k popisu bydliště patří. Když se učíš otázku spolu s odpovědí, získáš rovnou celý užitečný vzor.

¿De dónde eres? Odkud jsi? Ptáš se na původ. Srovnej ji s bydlištěm. Člověk může odpovědět Soy de Brno, pero vivo en Madrid, pocházím z Brna, ale bydlím v Madridu. Dvě podobné otázky se tedy nemusí ptát na totéž.

¿Cuándo empieza la película? Kdy začíná film? Pokud ti stačí hodina, můžeš se také zeptat ¿A qué hora empieza?, v kolik začíná. V odpovědi pak čekej například A las ocho, v osm.

¿Cómo vas al trabajo? Jak jezdíš nebo chodíš do práce? Odpověď Voy en tren, jezdím vlakem, ukazuje, že cómo může zjišťovat způsob dopravy. V otázce ¿Cómo estás?, jak se máš, ovšem míří na stav člověka. Jedno tázací slovo využiješ v různých ustálených spojeních.

Cuánto se umí přizpůsobit

Když se ptáš na množství před podstatným jménem, cuánto mění podle potřeby rod a číslo. ¿Cuánto tiempo tienes? Kolik máš času? ¿Cuánta agua necesitas? Kolik potřebuješ vody? ¿Cuántos hermanos tienes? Kolik máš sourozenců? ¿Cuántas personas vienen? Kolik lidí přijde?

V otázce ¿Cuánto cuesta?, kolik to stojí, ale za výrazem žádné počítané jméno nestojí a tvar se nemění podle rodu prodávané věci. Můžeš se tak zeptat na cenu knihy i košile. Pro rozlišení si tedy všímej, zda cuánto přímo doprovází podstatné jméno, nebo se ptáš na cenu či míru jiným způsobem.

¿Por qué estudias español? Proč se učíš španělsky? V odpovědi použiješ jiné pravopisné spojení: Porque quiero viajar, protože chci cestovat. Tázací por qué píšeme zvlášť a s čárkou, odpovědní porque dohromady a bez ní. Na první pohled drobnost, při psaní však velmi užitečná.

Nech odpověď změnit další otázku

Představ si malý rozhovor. Ty: ¿De dónde eres? Druhý: Soy de Valencia. Ty: ¿Y ahora vives allí? A bydlíš tam teď? Nemusíš bez ohledu na odpověď pokračovat další připravenou větou o počasí. Stačí zachytit jeden údaj a zajímat se o něj.

U otázek bez tázacího výrazu často stačí sloveso a správná intonace: ¿Hablas español?, mluvíš španělsky? Psaná otázka má na začátku ¿ a na konci ?. Nejde o dvojí nejistotu, ale o běžné španělské označení otázky. Zájmeno tú obvykle nemusíš přidávat, protože osobu ukazuje sloveso.

Pro dnešek si vyber tři informace, které tě na novém člověku opravdu zajímají. Připrav otázky, ale také vlastní odpovědi na ně. Rozhovor totiž málokdy zůstane jednostranný. Když se tě druhý zeptá ¿Y tú?, a ty, budeš mít najednou příležitost použít stejnou látku z druhé strany.

Napiš si tři skutečné otázky pro příští setkání a ke každé jednu vlastní odpověď. Další rozhovory můžeš připravovat s videolekcemi španělštiny. Na pravidelné opakování přidej třeba Herní svět. Nesnaž se hned vyptat na všechno. Jedna dobrá otázka a pozorně vyslechnutá odpověď často vytvoří víc řeči než dlouhý naučený seznam.