Určitý člen a nespecifická reference ve vztažných větách

Určitý člen neznamená, že už dokážeš ukázat na konkrétního člověka nebo dokument. Spojení el candidato que cumpla může předem vymezit jediné místo, jehož držitele teprve vybereš. Rozlišuj mluvnickou určitost, způsob reference, skutečnou existenci a znalost totožnosti, jinak budeš způsob ve vztažných větách vybírat nepřesně.

Komise má deset skutečných uchazečů a zatím žádného nevybrala. V pravidlech uvede Contrataremos al candidato que obtenga la mejor puntuación, „Přijmeme uchazeče, který získá nejlepší hodnocení.“ Před candidato stojí určitý člen, přesto následuje subjunktiv obtenga. Jednoznačně vymezuješ budoucí roli vybraného člověka, ale jeho totožnost ještě není stanovena. Určitost a předchozí výběr konkrétní osoby nejsou totéž.

Čtyři otázky místo jedné poučky

Určitost, odborně definitnost, se týká způsobu, jakým jmenná skupina vymezuje svého nositele pro daný rozhovor. Specifičnost se týká toho, zda odkazuješ k určitému jednotlivci, nebo ho teprve charakterizuješ podmínkou. Existence se ptá, zda takový člověk či předmět skutečně je. Znalost totožnosti zase zjišťuje, zda víš, který člověk to je, jak se jmenuje nebo kde ho najít. Tyto otázky spolu souvisejí, ale odpovědi se nemusí shodovat.

El candidato que cumpla todos los requisitos recibirá una invitación, „Uchazeč, který splní všechny požadavky, dostane pozvání“, může označovat dosud neurčeného nositele vymezené vlastnosti. El candidato que cumple todos los requisitos ya ha llamado, „Uchazeč, který splňuje všechny požadavky, už volal“, naproti tomu uvádí člověka s předkládanou skutečnou vlastností. Rozdíl nelze připsat členu, protože ten se nezměnil.

Základní tvary subjunktivu si můžeš připomenout ve videolekcích španělštiny, pokud tě při čtení zdržuje jejich rozpoznávání. Tady se posouváme dál než k pravidlu o hledané neznámé knize. Potřebujeme pochopit, proč může určitý člen doprovázet otevřený výběr a proč indikativ někdy nepotřebuje osobní znalost označeného člověka.

Určitá role může čekat na svého nositele

Entregaremos la llave a la persona que llegue primero, „Klíč předáme člověku, který přijde první“, vymezí jediného příjemce podle pořadí příchodu. Ani jeden z účastníků přitom nemusí být neznámý. Můžeš znát všechny hosty jménem. Otevřená je vazba mezi popisem „první příchozí“ a konkrétním člověkem. Subjunktiv označuje tuto nepřidělenou referenci v budoucím postupu, nikoli neexistenci hostů.

Porovnej Entregamos la llave a la persona que llegó primero, „Klíč jsme předali člověku, který přišel první.“ Vyprávíš uskutečněný průběh, v němž popis označuje konkrétního příjemce. Indikativ llegó uvádí událost, která ho odlišila od ostatních. Neznamená to ovšem, že jeho jméno zná každý čtenář. Dostává určitý popis, kterým lze člověka v daném vyprávění vymezit.

Odborně se nespecifické čtení takového určitého popisu označuje také jako atributivní: jednotlivce vybírá připsaná vlastnost či role. El director que resulte elegido deberá presentar un plan, „Ředitel, který bude zvolen, bude muset předložit plán“, stanovuje pravidlo pro budoucího držitele funkce. Místo není neurčité ve smyslu „nějaký libovolný ředitel“. Otevřená je jeho konkrétní personální obsazenost.

Protiklad El director que resultó elegido presentó un plan, „Ředitel, který byl zvolen, předložil plán“, už představuje uskutečněný výběr. Při práci s pravidly konkursu proto sleduj, zda text definuje postup, nebo referuje o výsledku. Chybný výběr způsobu může udělat z výběrového kritéria popis člověka, s nímž se již počítá. To je významnější posun než stylistická změna formulace.

Indikativ nepotřebuje osobní seznámení

Přijdeš do neznámého provozu a řekneš Necesito hablar con la persona que tiene las llaves, „Potřebuji mluvit s člověkem, který má klíče.“ Nemusíš vědět, jak vypadá nebo jak se jmenuje. Předpokládáš ale, že někdo konkrétní klíče právě má, a touto vlastností ho označíš. Indikativ tiene není důkazem osobní znalosti. Uvádí vlastnost přijímanou v daném kontextu jako faktickou.

Necesito hablar con la persona que tenga autoridad para firmar, „Potřebuji mluvit s tím, kdo bude oprávněn podepsat“, může naproti tomu stanovit požadavek na vhodného jednajícího. Zatím nepřiděluješ roli jedné identifikované osobě. Neznamená to, že ve firmě žádný oprávněný zástupce neexistuje. Subjunktiv dovolí popsat člověka podle podmínky, kterou má pro zamýšlený rozhovor splnit.

Ani zde nejsou všechny teoretické hranice specifičnosti nesporné. Někdo zná člověka pouze podle role, jiný má před očima jeho tvář. Pro praktický výklad je přesnější popsat, jak výpověď referenci vytváří, než se přít o to, zda jakákoli neznalost jména znamená nespecifičnost. Gramatická analýza nemá nahradit jednu příliš hrubou poučku druhou stejně hrubou.

Skutečná existence je samostatná otázka

La ciudad que describe esta novela nunca ha existido, „Město, které tento román popisuje, nikdy neexistovalo“, má indikativ describe, a přesto mluví o neexistujícím městě. Vztažná věta ho vymezuje prostřednictvím skutečného románového popisu. Jazyk může odkazovat také k fiktivnímu světu. Indikativ proto nefunguje jako osvědčení existence každého označeného předmětu ve skutečnosti.

Opačný směr ukáže En toda la expedición solo encontramos un refugio que ofreciera agua potable, „Za celou výpravu jsme našli jen jeden přístřešek, kde byla pitná voda.“ Přístřešek jsme podle výpovědi skutečně našli. Subjunktiv tu souvisí s omezujícím prostředím solo a s vymezením vlastnosti, nikoli s popřením existence. Jde o hraniční případ vůči jednoduché poučce, nikoli o vzor pro každé kladné oznámení nálezu.

Stejně tak výběrové Premiaremos al participante que resuelva el problema, „Odměníme účastníka, který problém vyřeší“, může být vysloveno před skupinou skutečných přítomných lidí. Existují účastníci, ale nevíš, který z nich splní podmínku. Pokud problém nikdo nevyřeší, nemusí mít popis žádného výsledného nositele. Tuto možnost nabízí obsah pravidla, nikoli samotný určitý člen.

Co musí umožnit celá konstrukce

Subjunktivní vztažnou větu nevkládej libovolně všude, kde osobu neznáš. Ayer hablé con la mujer que dirige el laboratorio, „Včera jsem mluvil se ženou, která vede laboratoř“, běžně referuje o konkrétním setkání a faktické funkci. Neznalost jejího jména sama nevytváří důvod nahradit dirige tvarem dirija. Potřeboval bys vhodné jiné prostředí nebo jinou interpretaci.

V Quiero consultar el informe que llegue primero, „Chci si prostudovat zprávu, která dorazí jako první“, máš naopak záměr a otevřenou podmínku výběru. Indikativní el informe que llegó primero by v příslušné větě odkazovalo ke zprávě vymezené již uskutečněným doručením. Stejný určitý člen nemůže vyřešit rozdíl mezi předem známým dokumentem a budoucím výsledkem pořadí.

Česká past vzniká z překladu „ten uchazeč, který“. České „ten“ může ukazovat na konkrétního člověka, ale také uvádět pravidlo „ten, kdo uspěje“. Větu „Přijmeme toho uchazeče, který uspěje“ proto nelze rozhodnout podle slova „toho“. Pokud teprve stanovuješ kritérium, přirozeně napíšeš Contrataremos al candidato que supere la prueba. Pokud popisuješ už vybraného člověka, potřebuješ tomu přizpůsobit také kontext a slovesný obsah.

Vymez roli a potom ukaž na člověka

Vytvoř dvě věty o zprávách pro redakci. V první si redakce vyhradí právo publikovat text, který dorazí jako první, bez předem známého autora. Ve druhé oznámí, že už text skutečně dorazil první a bude zveřejněn. Zachovej určitý člen u artículo a výslovně uveď časový kontext, aby se otevřený postup nepletl s hotovým výsledkem.

Možné řešení je Mañana publicaremos el artículo que llegue primero, „Zítra zveřejníme článek, který dorazí jako první“, řečeno před zahájením příjmu. Po jeho skončení napíšeš Publicaremos el artículo que llegó primero; ya está seleccionado, „Zveřejníme článek, který přišel první, už je vybraný.“ Obě věty mají určitý člen. V první vymezuješ roli podmínkou, ve druhé odkazuješ k určitému výsledku doručování.

Nakonec si vždy ověř, zda z vybraného způsobu nevyvozuješ více, než text říká. Z indikativu nepoznáš jméno osoby ani skutečnou existenci fiktivního místa. Ze subjunktivu nevyplývá, že nikoho z účastníků neznáš. Při přesném čtení musíš propojit slovesný způsob s významem predikátu, vymezením role a okamžikem, v němž se o jednotlivci rozhoduje.

U každého určitého popisu si napiš, zda označuješ vybraného jednotlivce, nebo teprve stanovuješ podmínku pro držitele role. Potom odděleně posuď existenci a znalost totožnosti. Pro opakování základních vztažných vazeb a tvarů subjunktivu můžeš navázat na videolekce španělštiny.