B, d a g v souvislé řeči: proč znějí jinak než o samotě

Amigo na stránce poznáš hned, ale v hovoru jako by jeho g skoro nebylo slyšet. Podobně může znít d v nada nebo b ve spojení la bolsa. Mluvčí přitom nemusí souhlásku vynechávat: často ji tvoří s menším sevřením mluvidel, než čeká české ucho. Pomůže ti vědět, kde takovou podobu čekat. Níže najdeš vysvětlení a deset textových dvojic, podle kterých si můžeš s lektorem připravit poslechové porovnání.

Při dalším poslechu si na tento rozdíl vzpomeň třeba u videolekcí španělštiny. Zkus zachytit známé slovo i tehdy, když jeho souhláska nezazní tak výrazně jako o samotě.

Stejná hláska může mít lehčí podobu

Při uzávěrové realizaci se proud vzduchu na chvíli úplně přeruší. U b se uzavřou rty, u d pracuje přední část jazyka v oblasti zubů a u g se zadní část jazyka přitiskne k měkkému patru. Při aproximantní podobě se mluvidla přiblíží, ale nevytvoří stejný úplný uzávěr. Souhláska proto může znít měkčeji a méně nápadně.

Nejde o tři nová písmena ani tři nová slovíčka. Rozdíl běžně nerozlišuje význam slov. Potřebuješ poznat, že lehčí zvuk stále patří do známého slova. Český přepis by tenhle jemný rozdíl zachytil nepřesně. Lépe ho poznáš při porovnání slov, která už znáš. Pokud používáš mezinárodní fonetickou abecedu, můžeš si příslušné značky dohledat v odborném zdroji.

B, d a g se často realizují uzávěrově po skutečné pauze a po nosové souhlásce. D má běžnou uzávěrovou podobu také po l. V jiném okolí, výrazně například mezi samohláskami, se často uplatní aproximantní podoby. Síla souhlásky se ovšem liší podle mluvčího, tempa i způsobu řeči.

Hranice napsaného slova nemusí tvořit pauzu

Dame la bolsa znamená „Dej mi tašku“. Po úvodní pauze může být d výraznější, zatímco b ve spojení la bolsa může plynule navazovat na samohlásku. Mezery na papíře samy o sobě nevytvářejí nové začátky výslovnosti. Když každé slovo oddělíš a vyslovíš samostatně, změníš jeho zvukové okolí.

Tengo dos amigos znamená „Mám dva kamarády“. Při poslechu si všímej g po nosové souhlásce v tengo a g mezi samohláskami v amigos. El dinero está aquí, „Peníze jsou tady“, zase nabízí d po l. Porovnávej, jak souhláska zní po různých hláskách. Při vyslovování se drž přirozené řeči.

Pozor na jiný jev: g v gato není stejný případ jako g v gente nebo girar. Před e a i má písmeno g běžně jinou zvukovou hodnotu. Ve spojení gue a gui se naopak zachovává hodnota známá z gato; písmeno u se v těchto spojeních běžně nevyslovuje. Pokud se vyslovit má, píše se nad ním přehláska, jako ve slově pingüino. Za rozdíly ve výslovnosti písmene g tedy nemusí být jen oslabení souhlásky.

Deset vlastních podkladů k nahrávání

U následujících dvojic máš k dispozici text. Pro poslechové porovnání je nech nahrát lektorem nebo někým, kdo španělsky dobře mluví. První slovo zazní samostatně po pauze, pak celé spojení bez umělého oddělování. Získáš tak deset krátkých nahrávek pro vlastní porovnávání.

1. Bolsa. La bolsa es azul. „Taška. Taška je modrá.“ Sleduj b po pauze a po samohlásce.
2. Boca. Abre la boca. „Ústa. Otevři ústa.“ B ve větě navazuje na la.
3. Barco. Vemos un barco. „Loď. Vidíme loď.“ Zde b následuje po nosové souhlásce.
4. Dedo. Me duele el dedo. „Prst. Bolí mě prst.“ D po el nabízí uzávěrové okolí.
5. Dado. Busco un dado. „Hrací kostka. Hledám hrací kostku.“ Všímej si prvního i vnitřního d.
6. Día. Cada día leo. „Den. Každý den čtu.“ První d ve slově día navazuje na samohlásku na konci cada. Také d uvnitř cada stojí mezi samohláskami.
7. Gato. Ese gato duerme. „Kočka. Ta kočka spí.“ Porovnej úvodní a navázané g.
8. Goma. Quiero una goma. „Guma. Chci gumu.“ G navazuje na samohlásku.
9. Guante. Tengo un guante. „Rukavice. Mám jednu rukavici.“ G ve spojení un guante následuje po nosové souhlásce.
10. Amigo. Mi amigo llega hoy. „Kamarád. Můj kamarád přijíždí dnes.“ G je uvnitř známého slova.

Poznávej slovo a potom napodobuj celek

Až budeš mít skutečné nahrávky, nejdřív poslouchej se zobrazeným textem. Potom text zakryj a zkus zachytit cílové slovo. Můžeš si připravit písemné možnosti například bolsa, balsa a bolso a po poslechu zkontrolovat skutečný zápis. Neodvozuj správnou odpověď pouze z očekávané souhlásky; poslouchej také samohlásky a význam věty.

Vlastní přednes porovnávej s nahrávkou celého spojení. Mechanické vypouštění d nebo g není cílem a může zhoršit srozumitelnost. Míra oslabení závisí také na tempu, stylu, oblasti a mluvčím. Když lehčí souhlásku při poslechu poznáš jako součást známého slova, bude pro tebe souvislá řeč zase o něco čitelnější.

Nech si přečíst dvě dvojice a porovnej souhlásku po pauze s tou uprostřed plynulé věty. Pak zkus zopakovat celé spojení. Další příležitost k poslechu najdeš ve výběru videolekcí; pro obměnu procvičování můžeš využít Herní svět španělštiny. Při mluvení hlídej hlavně srozumitelnost. Slabší souhlásku nemusíš vyrábět tím, že ji z věty vypustíš.