Si tuviera tiempo a skutečné i nereálné podmínky

Kdybych měl víc času, jezdil bych častěji na hory. Kdybych včera vyrazil dřív, stihl bych vlak. Obě české věty začínají kdybych, ale jedna přemýšlí o současné možnosti a druhá o minulosti, kterou už nezměníš. Španělština tento rozdíl ukazuje jinými dvojicemi časů. Vedle Si tuviera tiempo, viajaría más proto potřebuješ také Si hubiera salido antes, habría llegado a tiempo. Není nutné učit se je jako čtyři osamělé názvy. U každé věty si představ konkrétní situaci a odděl podmínku od toho, co by z ní následovalo.

Na podmínky navazuje širší práce s časy a subjunktivem ve videolekcích španělštiny. Tady začneme třemi přehlednými typy významu a budeme si hlídat jejich časový vztah.

Když podmínku představuješ jako otevřenou možnost

Si tengo tiempo, te llamo. Jestli budu mít čas, zavolám ti. Neříkáš, že čas určitě mít nebudeš. Předkládáš otevřenou podmínku. V části se si je přítomný indikativ tengo a v hlavní větě může být přítomnost s budoucím významem.

Si llueve, nos quedaremos en casa. Jestli bude pršet, zůstaneme doma. Také tady je po si přítomný indikativ llueve. Budoucí význam podmínky sám o sobě nevyžaduje tvar lloverá.

Části můžeš obrátit: Te llamaré si tengo tiempo. Komunikační smysl zůstává stejný. Když podmínková část stojí první, běžně ji oddělíš čárkou; při jednoduché podmínce za hlavní větou ji obvykle nepotřebuješ. Nejdřív ale hlídej vztah událostí a až potom slovosled.

Dvojice slov si a sí si zaslouží pozornost i při psaní. Podmínkové si znamená jestli a čárku nad samohláskou nemá. Samostatné sí znamená ano. Ve větě Sí, iría contigo si pudiera proto najdeš obě podoby: ano, šel bych s tebou, kdybych mohl. Přízvuk tady není otázkou důrazu ani nálady mluvčího, ale rozlišení dvou slov s jinou gramatickou funkcí. Po přečtení nahlas zkontroluj také jejich správný zápis.

Hypotetická současnost a méně blízká možnost

Si tuviera más tiempo, estudiaría italiano. Kdybych měl víc času, učil bych se italsky. Podmínka je v imperfectu subjunktivu, následek v condicional simple. Mluvčí se od skutečnosti vzdaluje a představuje jinou situaci.

Tvar tuviera může mít také podobu tuviese. U pravidelného hablar uslyšíš hablara nebo hablase. Pro první používání si klidně osvoj jednu řadu a druhou se nauč bezpečně poznávat. Obě patří do systému stejného času.

Si vivieras más cerca, podríamos vernos a menudo. Kdybys bydlel blíž, mohli bychom se často vídat.

Si mañana hiciera buen tiempo, iríamos a la montaña. Kdyby zítra bylo hezky, vyrazili bychom do hor. Přestože se čas gramaticky jmenuje imperfecto, podmínka zde míří do budoucnosti. Název času proto nepřekládej automaticky jako minulý děj.

Kondicionál do části po podmínkovém si mechanicky nepřenášej. Pro základní standardní stavbu tedy piš Si tuviera tiempo, viajaría, nikoli si tendría tiempo. Nejde o pravidlo pro každé španělské slovo si v jakékoli větě; například nepřímé otázky mají odlišnou stavbu a vyžadují vlastní pozornost.

Minulost která se odehrála jinak

Si hubiera salido antes, habría llegado a tiempo. Kdybych byl vyrazil dřív, byl bych přijel včas. Z kontextu typicky vyplývá, že jsem dřív nevyrazil a včas nepřijel. Zkoumáš jinou verzi už uzavřené minulosti.

Podmínku vytvoříš pomocí hubiera nebo hubiese a příčestí. Výsledek pak často vyjádříš pomocí habría a příčestí: hubiera estudiado, habría aprobado. Příčestí zůstává stejné bez ohledu na rod mluvčího.

Si me hubieras llamado, te habría ayudado. Kdybys mi byl zavolal, byl bych ti pomohl. Důležitá je i osoba: hubieras označuje tebe, habría v dané větě mě. Podoba první a třetí osoby kondicionálu je stejná a podmět poznáváme z kontextu.

V tomto typu můžeš v následku potkat i hubiera místo habría. Pro první vlastní věty je přehledné držet uvedenou dvojici, ale při poslechu jinou uznávanou variantu automaticky neoznačuj za chybu.

Co může propojovat minulost a současnost

Někdy má minulá podmínka důsledek právě dnes: Si hubiera estudiado medicina, ahora trabajaría en un hospital. Kdybych byl vystudoval medicínu, teď bych pracoval v nemocnici. Podmínka se ohlíží k minulému studiu, výsledek k současné práci. Proto zde nemusí být složený kondicionál.

Nezkoušej takové věty skládat náhodným mícháním koncovek. Nejdřív si česky ujasni, ve které době leží každá část. Potom přiřaď odpovídající konstrukci. Pomáhá také vyslovit si skutečnost: medicínu jsem nestudoval a v nemocnici teď nepracuji. Hypotetická věta pak popisuje právě jiný scénář. Takový postup udrží význam pevný i ve chvíli, kdy se setká několik dlouhých tvarů najednou.

Vyber jednu současnou možnost a jednu minulou událost, kterou už nezměníš. U obou nejprve napiš skutečnost a teprve potom jiný scénář s si. Pokud chceš tyto vazby důkladněji procvičit, pokračuj do videolekcí. Pro připomínání tvarů můžeš využít také gramatický přehled, který doplníš vlastními příklady.