Subjuntivo poprvé a proč český překlad nestačí

Řekneš Marta viene mañana, Marta přijede zítra. Pak chceš dodat doufám, že Marta přijede zítra, a najednou potřebuješ Espero que Marta venga mañana. V češtině se hlavní sloveso příjezdu na první pohled nemuselo změnit. Ve španělštině se ale změnil způsob, jakým o příjezdu mluvíš. Jednou ho oznamuješ jako informaci, podruhé ho zasazuješ do přání. Subjuntivo bývá pro českého studenta nezvyklé právě proto, že nemá jednu vlastní českou koncovku ani jeden stálý překlad. Dá se mu však rozumět přes konkrétní situace, nikoli přes kouzelný seznam zakázaných a povinných slov.

Pokud chceš význam a tvary probírat postupně, můžeš využít videolekce španělštiny. Teď si vytvoříme pevný první obraz, na který potom navážou jednotlivé konstrukce.

Nejde jen o jistotu a nejistotu

Indicativo často předkládá obsah jako sdělovanou informaci: Sé que Ana está en casa, vím, že Ana je doma. Subjuntivo se v mnoha vazbách objeví tam, kde daný obsah nepodáváš jako vlastní samostatné tvrzení, ale jako přání, hodnocení, požadavek nebo očekávanou okolnost.

Quiero que Ana venga. Chci, aby Ana přišla. Příchod neoznamuješ, ale přeješ si ho.

Me alegra que estés aquí. Jsem rád, že jsi tady. Tvoje přítomnost přitom může být úplně jistá, stojíš přece přede mnou. Subjunktiv zde souvisí s vyjádřením citové reakce, nikoli s pochybností o tom, zda existuješ.

Proto se nevyplatí učit se subjunktiv jen jako způsob nejistoty. Pomůcka občas zafunguje, ale u radosti nad známým faktem se rychle rozpadne. Potřebuješ sledovat, co hlavní výraz se zbytkem věty dělá.

Rozlišuj také samotný tvar od jeho použití. Třeba hable může podle kontextu patřit k já, k on nebo ona i ke zdvořilému oslovení usted. Ve větě Quieren que yo hable chtějí, abych mluvil já. Ve větě Quiero que ella hable má promluvit ona. U Hable más despacio, por favor jde o zdvořilý pokyn. Znalost koncovky je proto začátek, ale osobu a funkci bezpečně určí až okolní stavba.

Jak vytvořit přítomné pravidelné tvary

U pravidelných sloves na ar použiješ koncovky e, es, e, emos, éis, en: hable, hables, hable, hablemos, habléis, hablen. U pravidelných sloves na er a ir jsou koncovky a, as, a, amos, áis, an: coma, comas, coma, comamos, comáis, coman a podobně viva, vivas.

Es importante que estudies un poco cada día. Je důležité, aby ses každý den trochu učil. Tvar estudies odpovídá oslovení tú.

Necesitamos que todos participen. Potřebujeme, aby se všichni zapojili. Todos vyžaduje množné participen.

U řady sloves pomůže vyjít z první osoby přítomného indikativu. Z tengo odvodíš tenga, z hago haga, z conozco conozca. Tento postup je užitečný, ale neobsáhne všechny nepravidelnosti a změny kmenů. Nejdřív si ověř konkrétní sloveso a teprve pak tvoř vlastní rodinu vět.

Časté nepravidelnosti potřebují samostatné místo

Sloveso ser má tvary sea, seas, sea, seamos, seáis, sean. U ir potřebuješ vaya, vayas, vaya, vayamos, vayáis, vayan. Dále často uslyšíš esté od estar, sepa od saber, dé od dar a haya od haber.

Espero que el viaje sea tranquilo. Doufám, že cesta bude klidná.

No creo que sepan la respuesta. Nemyslím si, že znají odpověď.

Ojalá no haya tráfico. Kéž není provoz nebo snad nebudou zácpy, podle situace. Neosobní haber zůstává v jednotném čísle i před množným jménem: Ojalá no haya problemas, snad nebudou problémy.

Přítomný subjunktiv může mířit na současnost i budoucnost. Espero que esté en casa může znamenat doufám, že je doma, ale s budoucím kontextem také doufám, že bude doma. Samotný název přítomný tedy ještě nedává hotový časový překlad.

Všímej si celé konstrukce

Srovnej Quiero aprender español a Quiero que aprendas español. V první větě se chci učit já, proto po quiero stojí infinitiv. Ve druhé chci, aby ses učil ty. Nový podmět má vlastní časované sloveso v subjunktivu. Je to užitečný vzorec pro přání s querer, ne pravidlo, které bez dalšího vysvětlení pokryje všechny španělské infinitivy.

Stejně tak samotné que subjunktiv nevyvolává. Creo que tienes razón, myslím, že máš pravdu, obsahuje que a indikativ. A ne každý zápor automaticky mění způsob: No sé dónde vive, nevím, kde bydlí, běžně zachovává indikativ vive.

Pro začátek si vyber tři konstrukce: quiero que, es importante que a me alegra que. U každé nejprve pochop, co sděluje, potom zkus několik pravdivých vět. Přes tento konkrétní význam se k subjunktivu dostaneš spolehlivěji než snahou najít jediný český překlad pro všechny jeho podoby.

Zkus napsat jedno přání pro sebe a druhé pro někoho jiného. Pak přidej větu, ve které tě těší známý fakt. Pokud chceš tvary dál spojovat s jejich významem, pokračuj do videolekcí. Pro přehledné opakování ti může sloužit také plakát španělské gramatiky, ke kterému přidáš vlastní věty.