Fui, tuve, hice a nepravidelná minulost

Chceš vyprávět, že jsi byl v sobotu na výletě, měl jsi štěstí na počasí a udělal spoustu fotek. Pravidelné koncovky už znáš, ale před tebou najednou stojí fui, tuve a hice. Vypadají jako tři cizí slova bez vztahu k původním slovesům. Ve skutečnosti v nich pořád najdeš systém. Jen někdy musíš přijmout jiný kmen a jindy úplně zvláštní řadu tvarů. Vyplatí se učit se je podle rodin a konkrétních vět. Právě tahle slovesa totiž použiješ v minulém vyprávění častěji než řadu dokonale pravidelných sloves.

Na propojení tvarů a významu navazují videolekce španělštiny. Teď si vybereme několik sloves, která ti dovolí popsat běžný den, cestu i nečekanou změnu plánu.

Fui může být byl jsem i jel jsem

Slovesa ser a ir mají v indefinidu shodné tvary: fui, fuiste, fue, fuimos, fuisteis, fueron. Jejich význam rozlišíš podle zbytku věty. Není to chyba ani výjimka, kterou by bylo možné obejít jinou koncovkou.

El sábado fui a Plzeň. V sobotu jsem jel do Plzně. Cíl s předložkou a napovídá pohyb, tedy ir.

La reunión fue muy útil. Schůzka byla velmi užitečná. Hodnotíš schůzku, proto je za tvarem fue sloveso ser.

Fuimos al museo y la visita fue interesante. Šli jsme do muzea a návštěva byla zajímavá. V jedné větě stojí dva tvary stejné rodiny, ale každý zastupuje jiné sloveso. Při čtení se proto nejprve ptej na smysl celé věty. Snaha přeložit fue ještě před přečtením dalších slov často zbytečně mate.

U fui a fue nepiš přízvuk, přestože jde o minulé tvary. Jsou jednoslabičné a řídí se vlastním pravopisným pravidlem, ne vzorem hablé. Také běžné dio od dar a vio od ver píšeme bez čárky. Marta vio el mensaje y me dio las gracias znamená Marta uviděla zprávu a poděkovala mi. Krátká věta ti současně připomene, že nepravidelnost nemusí vždy znamenat dlouhý nebo složitý tvar. Někdy je výsledné slovo naopak velmi krátké.

Nový kmen a společné koncovky

Řada nepravidelných sloves má vlastní kmen, ke kterému připojíš koncovky e, iste, o, imos, isteis, ieron. Tyto tvary nemají stejné psané přízvuky jako pravidelné hablé nebo comió. Například tener vytvoří tuve, tuviste, tuvo, tuvimos, tuvisteis, tuvieron.

Ayer tuve mucho trabajo. Včera jsem měl hodně práce.

¿Tuvisteis tiempo para pasear? Měli jste čas se projít? Tykáš více lidem pomocí vosotros.

U estar pracuješ s kmenem estuv: estuve, estuviste, estuvo, estuvimos, estuvisteis, estuvieron. Estuvimos en casa todo el domingo znamená celou neděli jsme byli doma. Mluvčí dobu vymezil jako jeden celek. Nepleť si estuve s estaba: obě podoby jsou minulé, ale nabízejí jiný pohled na situaci.

Další užitečné kmeny jsou pud u poder, pus u poner a vin u venir. Dostaneš tak pude, mohl jsem nebo dokázal jsem, puse, položil jsem, a vine, přišel jsem. Význam překladu se vždy doplní podle kontextu, ne podle jediného českého slova v seznamu.

Hice a řada která se trochu mění

Hacer tvoří hice, hiciste, hizo, hicimos, hicisteis, hicieron. Ve třetí osobě jednotného čísla se píše z, aby zápis odpovídal výslovnosti: hizo. Podoba hico do této řady nepatří.

Hice la reserva el lunes. Rezervaci jsem udělal v pondělí.

Mi hermano hizo una tortilla. Můj bratr připravil tortillu. Hacer tady přirozeně překládáme jako připravit, nikoli mechanicky udělat.

Sloveso decir má tvary dije, dijiste, dijo, dijimos, dijisteis, dijeron. Poslední tvar je dijeron, ne dijieron. Podobné krácení najdeš také u sloves s kmenem končícím na j, například trajeron od traer.

La recepcionista dijo que no había habitaciones. Recepční řekla, že nebyly volné pokoje. Podstatná událost je dijo, zatímco había popisuje tehdejší situaci. Nemusíš kvůli jednomu minulému slovesu dát automaticky všechna další do stejného času.

Uč se malý příběh místo celé nástěnky

Zkus propojení: Fui al centro, tuve una reunión y después hice la compra. Jel jsem do centra, měl jsem schůzku a potom jsem nakoupil. Všimni si také přirozeného spojení hacer la compra. Když změníš osobu, vznikne Fuimos al centro, tuvimos una reunión y después hicimos la compra.

Teprve když se věty daří, přidej další kmen. Tři správně používané nepravidelné tvary mají pro rozhovor větší cenu než patnáct řad, ve kterých nepoznáš, kdo právě mluví. Při kontrole textu si vždy označ podmět a zkus si říct infinitiv. Tak odhalíš jak záměnu tuve a tuvo, tak situaci, kdy jsi omylem použil ser místo ir.

Vyber si pět událostí z minulého týdne a zkus mezi ně zařadit fui, tuve, hice, pude a dije. Když některý tvar nesedí do příběhu, změň situaci, ne význam slovesa. Další oporu nabídnou videolekce a k samostatnému střídání osob i časů se hodí slovesné karty.